Seděli jsme na střeše hospody, pod námi to dunělo zvukovou zkouškou, bylo to príma, ale bála jsem se.
Sešli jsme dolů do sálu a já dostala čas, hodně času. Když to pak už opravdu začalo, byla jsem připravená a strach byl fuč.
Vplula jsem a našla si vlnu. Byla hůůůůůůůůů vysoká a dalo se stát na její přední hraněěěěě. Vlna s vlnou si mě předala a pak další a dalšííí... a já se nechala. Mohla jsem si vybírat vlny.
Mohla jsem si vybírat, jak rychle a kudy pojedu. Střihla jsem si občas skočit skrz, frčela jsem rychle rychle rychle a ten zvuk byl totální. Spousty bubeníků se slily do linek a ploch a byl z toho takovej výlet prostorem, jakej jsem sjela prvně.
A další. A znovu. Počkat si a pak už si jenom užívat tu svobodu. Nechtěla jsem v žádným případě přestat.
Jooo! Hardcore! Jooooooo!
