O vesmíru, lidech a Zemi

Včera pršelo a já měla celé odpoledne kino. S čajem, štrůdlem a ořechovým likérem.

První film byl naučný (ostatní vlastně taky, ale jinak). Zde stručné výpisky fascinovaného laika:

Vesmírná čísla
Za jasné noci (třeba na venkově) mohu na obloze vidět 3000 hvězd. V naší galaxii je víc než 100 miliard hvězd a v pozorovatelném vesmíru je víc než 100 miliard galaxií.
Naše Slunce svítí 4 miliardy 600 milionů let. Je od nás 150 milionů kilometrů. Vešel by se do něho milión Zemí. Má průměr 1 600 000 kilometrů, přesto je to poměrně malá hvězda. Největší objevená hvězda je VY Canis Majoris, je miliardkrát větší než Slunce.
Ze života hvězd:
Při rychlosti 1600 km/s se v jádru hvězdy srážejí atomy vodíku a tím fúzují, vzniká helium a čistá energie (ztracená hmotnost - vodík je o něco těžší než helium). Hvězda přesto nevybuchne, brání jí v tom gravitace, která na jádro působí. Gravitace je významná síla!
Světlo se šíří rychlostí 1702 miliony km/h. Zemi by paprsek světla za sekundu obletěl 7x. Světlu ze Slunce trvá 8 minut než k nám doletí. Ale fotonu nejdřív trvá tisíce let, než se dostane z jádra Slunce na jeho povrch.
Vodík ve Slunci se vyčerpá za 7 miliard let. Slunce se bude rozpínat, až bude mít průměr stovky milionů kilometrů - stane se Rudým obrem. Teploty na Zemi dosáhnou tisíců stupňů. Slunce pak Zemi pohltí.
Slunce bez vodíku začne spalovat helium a fúzovat ho v uhlík. Bude vystřelovat vlny energie z jádra na povrch a oddělovat tak vnitřní a vnější vrstvy. Pomalu se rozpadne. Zbude velmi horké a husté jádro - Bílý trpaslík.
V Bílém trpaslíkovi fúze neprobíhá. Slunce bude velké jako Země, ale milionkrát hustší. Astronomové se domnívají, že v jádru Bílého trpaslíka je obří krystal čistého uhlíku. Vesmírný diamant o průměru tisíců kilometrů!
Zánik hvězdy mnohem větší než je Slunce probíhá jinak. Příklad - Betelgeuze. Je jen miliony let starý, ale fúze je v něm rychlejší, protože má 20x větší hmotnost než Slunce. Gravitace je tam také velmi mocná. Jádro uvnitř Betelgeuze vyrábí čím dál těžší prvky. Jakmile vyrobí železo, je konec - hvězdě zbývají jen sekundy života. Hvězda se snaží dodávat energii do železné koule a nutí ji, aby fúzovala, ale ona nemůže. Tím se hvězda okrádá o energii a gravitace vítězí. Dojde k obrovské explozi - výbuch supernovy. V několika sekundách vytvoří supernova víc energie než naše Slunce za celou dobu své existence. Stane se tak po několika sekundách od chvíle, kdy začne tvořit železo! Při explozi se supernova prakticky obrátí naruby. Vykovají se těžké kovy jako zlato, stříbro, platina.
Po výbuchu supernovy z Betelgeuze zbude neutronová hvězda - pevná nukleonová hmota. Bude mít průměr 30 kilometrů a bude neuvěřitelně hustá.
Při výbuchu supernovy je do prostoru vyvrženo ohromné množství materiálu - mezihvězdný prach - plný prvků jako vodík, uhlík, kyslík, křemík a železo. Všechno, co vidíme kolem sebe, kdysi vytrysklo z jádra hvězdy. I já :-) Atomy mé levé ruky mohou pocházet z jiné hvězdy než atomy v mé pravé ruce. Jsem dítě hvězd :-)
Naše Slunce je naše macecha. Naše pravá matka zemřela při výbuchu supernovy :-)

Aha...

Pak jsem si dala Holy Motors (i tady, pěkná recenze tady). Vzalo mě to. To už se setmělo.
Tak jsem rovnou šla do filmu Roma od Felliniho. Wow.
Přiklopila jsem to Mozartem - výňatky z Dona Giovanniho. Odvolej - neodvolám.
A pak dobrou.

3000 žlutých aut

Počítám žlutá auta. A ještě tedy auta barvy obalu čokolády Milka, ale to je pro teď fuk.
Začalo to 22. června 2008 na návštěvě u našich úhlavních přátel. Hráli jsme si na výletě, počítali jsme žlutá auta, auta barvy čokolády Milka, živé kohouty, živé ještěrky a živé žirafy (ta v Krkonoších nebyla ani jedna). Na večerní divadlo si pak skupinky mohly vzít tolik rekvizit, kolik měly bodů.
Takové hry se špatně přerušují. To pak jedete domů a hledáte žlutá auta a z každého máte radost a hned v pondělí potkáte další dvě a už to jede.
Prima je, že pravidla si stanovuju sama. A tak si s nimi hraju. Třeba Mini Cooper (jáááj) spočítám určitě, i když třeba není celý žlutý. To klidně můžu. Dovolím si to. Ale třeba fest špinavé žluté auto teda třeba ani nespočítám, fujčuníka. Taky nic proti pražským žlutým taxíkům, já je teda počítám, když jedu do Prahy, ale jsou pro mě takoví... méněcenní.
Dneska jsem vyjížděla z domova na čísle 2978. Bylo celkem jasné, že tu třítisícovku dneska dám. Když jsem šla Dlouhou z Revoluční na Staroměstskou na metro, trpěla jsem jako zvíře. Usmyslela jsem si totiž, že to třítisící auto nesmí být taxík. Běda! V Revoluční jsem měla už 2999 a sháněla jsem netaxíka. Ale než jsem prošla Dlouhou, potkala jsem 37 žlutých taxíků a ani jeden jsem nemohla prostě spočítat! Au au, to skoro bolelo.
Na Dejvické jsem usedla do autobusu domů a ani se mi nechtělo hledět na Evropskou, aby mě nedeprimovaly ty taxíky. Ale podívala jsem se a posuďte sami, jaké štěstí nesmírné mě potkalo: Naproti zastávce v honosné nové skleněné budově za výlohou tam stojí báječné a celé úplně žluté naleštěné Ferrari!!! Co je proti tomu 37 ztracených žlutých taxíků? Úplný prd!

Po večerech píšu cokoli... Comenia Scriptem

Připadá mi to lehce ujeté, ale vám to klidně povím.
Máme ve fóru rozsáhlou diskuzi o návrhu nového alternativního psacího vzoru, o písmu Comenia Script. Nemáte ani tuchy? Je to návrh písma, kterým by se mohli učit prvňáčci psát. Zatím určitě ne plošně, bude jen probíhat jeho testování na několika základních školách.
Spolu s našimi moderátory mám fórum na starosti co do kvality diskuze, ovšem svůj hlas si musím nechat pro sebe.
Nikoli však tady!
Tak tedy: Od střední školy píšu spíš "tiskace", s drobnými relikty psacího písma (kličky, písmena občas spojuji, ale jen tam, kde se mi to "hodí"). Psát nespojitě je pro mě mnohem snazší. Když jsem se pokoušela udržet pero přes celé slovo na papíře, byla z toho spíš únava ruky, až dokonce křeč, psala jsem nečitelně a nijak zvlášť rychle. Občas jsem měla takové záchvaty, že se o to budu snažit.
Před  několika dny jsem si zkusila, jak by se mi psalo podle Comenia Script. A ejhle, písmo mi nabídlo pár tvarů  písmen, které jsou pro mne snazší než ty moje! Tvary písmen mi skvěle jdou do ruky, píšu poměrně rychle a listy papíru vypadají faaakt dobře.
Víte, večer si sednu a píšu cokoli. Zatím jsem popsala 7 listů A4 z obou stran. Blázen, co?

Tetris

Hráli jste někdy Tetris? Nebo hrajete? Já občas jo. Ale tenhle obrázek mi přijde půvabnej:

(viz http://xkcd.com/724/)

Pěkné, že :-) Takové veselé a neotřelé :-) 

Jenže je to jen obrázek. Ale co takhle si to fakt zkusit zahrát?

(Martine, díky!)

Vidím duchy

Přátelé, v posledních dnech se mi několikrát stalo, že jsem postranním viděním zahlédla ducha. Kolem mě se občas něco mihne, poměrně pomalu. Otočím hlavu... a nic.

Už slyším, jak mi říkáte: "Tak to bys měla asi víc odpočívat", nebo "A nechceš s tím někam zajít? Třeba k očnímu?"... Ale umím si taky představit, jak jeden z vás řekne: "A co? Dobrý, ne?" :-)

A já si to totiž myslím taky. A těžko bych vám vysvětlovala (jen některým), že se ti duchové občas na mě i chvilku dívají.

Malé narozeniny

Dneska mám malé narozeniny. Slavím malé narozeniny už celá desetiletí ;-) Lidi, dyť já s tím začla někdy na gymplu!
Malé narozeniny jsou narozeniny, které nemáte jednou za rok, ale každý měsíc. Pro mě jsou lepší než ty velké. Ty malé jsou jen moje, je to jiný den než ty ostatní, už od rána. 

Celý den si něco dopřávám. Občas si koupím čokoládu, tatranku, někdy jdu na oběd, často večer nepracuju, alébrž piju pivo, víno, kakao, nebo čaj z krásné konvice nalitý do krásného šálku, co se z něj pije se zvednutým malíčkem. Ono hlavní je žít ten den s výjimečným pocitem. 

Málokdo moje malé narozeniny zná ;-) Ale někdo jo. Dneska jsem třeba dostala od Josefa báječnou koblihu s čokoládou, to bylo hezký.

Možná vám to přijde praštěný, ale představte si, že máte jednou měsíčně v kalendáři předepsanej vlastní pěknej den! 
A představte si, že váš člověk (třeba syn) taky slaví malé narozeniny, to už máte dva pěkné dny měsíčně. Ono u dětí je to vůbec fajn, protože kdykoli žádají třeba párek v rohlíku, hranolky, nebo nějakou pitomost (třeba umělohmotnej záchod s malými kulatými bleble bonbóny) a trvají na tom a moc si to přejí, můžete jim slíbit: "Jasně, přej si to k malým narozeninám a já ti to určitě koupím." Před narozeninami je záchod zapomenut. Když není, pak to váš člověk opravdu hodně chtěl.
A tak teď kmitám a spěchám, abych vyškrtala To-Do list co nejvíc a mohla si večer dát na stůl nohy místo notebooka. Hraju si náladově hlasitě Rádio1, chroupu k tomu "salt and vinegar sticks", takové křupky s vinným octem. Těšila jsem se, že sním narozeninově dvoje, jedny odpoledne a jedny večer, jenže... fakt to štípe, ten vinnej ocet, a to jsem teprv v půlce těch prvních! Mňam :-)

Konečně moje chipsy!

Dnes je pamětihodný den. Dnes je den, na který jsem čekala celých 20 let (od své první návštěvy Británie) a nejméně jednou týdně jsem ho vyhlížela.
Dnes ráno jsem si šla koupit svůj oblíbený salám "cibulák". Bylo to drama, neboť na polici nad pultem, úplně nahoře, měli neznámý sáček s chipsy. Hleděla jsem na něj upřeně při čekání ve frontě a naděje ve mně rostla. Pak jsem položila onu zásadní otázku: "Prosím vás, ty brambůrky v zeleném pytlíku - jakou mají příchuť?" A paní prodavačka TO řekla. Ona zachovala stoický klid a pravila: "Ty jsou s vinným octem."
!!!
Už 20 let po obchodech hledám brambůrky s vinným octem... Dokonce jsem asi před sedmi lety psala do Choustníka do Bohemia Chips. Trvalo to, ale dnes to přišlo, dnes to konečně přišlo.
A nemyslete, že nějak přeháním, nebo co.
U nás v práci nikomu nechutnají...
Do Bohemia Chips jsem už samozřejmě psala, sluší se poděkovat.
:-)

Bubeníci

Včera v noci jsem seděla skoro třičtvrtě hodiny na zemi v koupelně u pootevřeného okna a poslouchala bubeníky. Pršelo, totiž. A na dvoře asi kapala voda z lešení, či z neukončených okapů, nevím, ale znělo to jako několik bubeníků, kteří bříšky prstů smaží na bubíncích fest vodvázenej živej brejkbít :-)

Deset tatranek

Mí modří tatrankoví vědí.
Dali jsme si s Alešem spolu oběd. To není až tak neobvyklé, ale poslyšte dále.
Nejdřív byl rozhovor večer předtím (tedy v listopadu) (zkráceno):
A: "Jeden můj kámoš sněd za hodinu deset tatranek a strašlivě se zeblil."
L: "Deset tatranek je pohoda, úplně v klidu."
K: "No jo, to je prd. To jeden můj známej sněd 30 rohlíků."
A: "Rohlíky jsou dobrý, ale ty tatranky... ten kámoš vyblil takový hnědý hovno."
L: "Mně spíš příde, že ty rohlíky jsou moc, fakt, třicet je prostě moc."
K: "Jdete do toho? Zejtra jedem s Álou do Jičína, tak to nakoupíme.".
A: "Já jo."
L: "No já taky."
Ráno (tedy v prosinci) mi došlo, že to bude bez pití a tak vůbec.
V poledne kluci přijeli s pytlem rohlíků pro Aleše a deseti tatrankama pro mne. V deseti tatrankách je prej čtvrt kila cukru, dvě deci tuku... Ouvej. Sníst za hodinu a pak další hodinu nevyhodit. Fakt jsem měla bobky. Velký bobky. Ale ten pytel rohlíků byl zběsilej.
Dali jsme to místo oběda. Bylo mi líto polívky s kroupama, ale což.
Pak už mi bylo líto jen Aleše. Po sedmi tatrankách jsem měla ještě skoro polovinu času a bylo mi úplně dobře, tatranky mi pořád dokonce chutnaly. Aleš jel ty gumový rohlíky, i kousání muselo bolet.
A tak jsem po padesáti minutách měla hotovo a zahájila jsem hodinové čekání, jestli tatranky nevyklopím. Po půlhodině jsem si dala ešus kroupové polívky, já ji fakt ráda. Aleš se prokousal půlkou, tak asi. Chudák...
Tatranky jsou dobrý. Jo, dobrý jsou, tatranky :-)

Jsem chlap

Dnes večer jdu pařit. Zase. Ale je to zvláštní příležitost. Totiž:
Můj kámoš Jiví-Hoví-Ti-Peví se bude loučit se svobodou. Dneska. Pozval mě. Je vám na tom taky něco divný?
Mně teda joo.
Ptala jsem se, jestli to nebejvá vysloveně pánská jízda. Jiví-Hoví-Ti-Peví mi tak položil ruku na rameno a povídá:
"Vedoucí, dyť ty seš vlastně taky chlap."
A já byla ráda. Protože: Já totiž vím, že mě mají rádi, i proto, že nejsem "chlap", ale že taky nejsem žádný máslo.
Tak prej dneska nebudou striptérky, ani nepůjdem do bordelu, ale do kasína jooo, to jooo, bude to další dlouhá a živá a barevná noc s touhle partičkou... chlapskou ;-)

Závazek

Slibuji zde přede všemi, jako hvězda jasná, že už nikdy, ale fakt vůbec NIKDY se nebudu večer (a koneckonců ani ráno, dopoledne, prostě NIKDY) dívat na film SAW.
NIKDY!

To byla ale vostuda...

No vážně...
Můj dlouholetý skvělý kamarád a kolega bude mít narozeniny. Inu uspořádali jsme oslavu, zahradní slavnost. S krepákovými růžemi, girlandami, ohňostrojem na dortu a veselou bojovkou, aby náš dárek nedostal tak lacino.
Přátelé, to byste nevěřili, co jsem ale JÁ OSOBNĚ provedla.
My jsme totiž o těch slavných narozeninách mluvili už na jaře. Tehdy padlo, že to musí být spešl, protože jsou čtyřicáté. A já (!!!)... kačena blbá (že to tak musím říct) jsem to odkývala a vůbec mi nedošlo, že mu NEBUDE čtyřicet, alébrž devětatřicet! A tak nosným znakem a mottem oslavy byla "čtyřícítka"... a vostuda, vostuda veliká...
Jenže... on ví, že to bych nebyla já, kdyby mělo být všechno v cajku ;-)
A taky: Ono to bylo celé pěkné, veselé, přívětivé, narozeninové...
A taky: To auto na dálkové ovládání se nám vážně povedlo a všechny překvapilo, že je tak rychlý a obratný, a on z něj měl radost veelikou.
A taky: Napřesrok si tedy dáme tu "devětatřicítku", aby se to vyrovnalo...

Bacha v Holandsku

Holandsko je zvláštní země.
Říkali teď v rádiu, že prej tam ode dneška platí zákaz kouření tabákových výrobků v kavárnách. Takže prosím vás, ode dneška si v coffee shopu nesmíte míchat marjánku s tabákem, vážně ne. Leda s jinými bylinkami. A nebo si jí dejte prostě... čistou :-)

Ozobaná od pulců

Strčili jste někdy ruku do rybníka, kde se to černá maličkými pulci? Neee? Škoda přeškoda, protože kdyby jo, pak by vám pulci ruku obalili ve dvou vrstvách a ožužlávali vám ji a ono by to bylo ale úúžasně příjemné. Aspoň mně teda jo.
Když si pospíšíte, třeba takový rybník najdete ještě letos (než vyrostou, rozumíte...).

Takový malý kuličky mezi zubama

Skoro se vám to stydím říct...
Ale zase... znáte mě, tak vás to nejspíš nezarazí ;-)
Zkrátka:
Včera jsem došla do drogerie a koupila si takový mycí gel na obličej. Od Dermacolu, jsem totiž vlastenec a ráda jsem věrná značce. Ten gel je zvláštní tím, že má v sobě takové zajímavé malinké průhledné jakobygumové kuličky, na které se prý váže špína a tak prý to ten obličej pěkně umyje. A umyje, to dosvědčím. Ani mi moc nevadí, že se mi při tom mytí pokaždé dostane do pusy nějaká ta kulička, uvízne nejspíš mezi rty a pak vklouzne dovnitř. Zvláštní je, že se nedá rozkousnout, koneckonců ani rozmačkat mezi nehty, když si ji vyplivnete opatrně na ruku.
Dnes ráno jsem si báječně umyla obličej a pak jsem si celkem spokojeně hrála v puse s těmi kuličkami, ale stejně jsem je nerozkousla.
No.
Odpoledne jsem šla nakoupit a oni tam v té Jednotě měli zlevněný kaviár... hehe :-D
Ne, Alahu, nespletla jsem si je, to ne, právě že nejsou kuličky jako kuličky :-)
Ty kaviárové jsou na vařeném oloupaném a rozkrojeném velikonočním vajíčku dost dobré. Na rohlíku taky ;-)
A když vám po chvíli vyleze zpoza zubu nějaká ta kaviárová kulička, úplně v pohodě ji můžete rozkousnout. V tom je ten hlavní rozdíl :-D