Včera jsem si tu zavzpomínala na ten úžasný den v Dánsku na ostrově, s přáteli.
A pak jsem šla spát a umínila jsem si, že musím dnes nutně něco udělat. Já totiž musím složit obrovské díky vám, kteří jste v poslední době přispěchali za mnou s náručí otevřenou, doslova, či obrazně.
Ono je moc pěkné zažít něco na ostrově kdesi v mořích, ale podstatné je to, co zažíváte v úplně normálním běžném životě. A pokud máte v tom svém obyčejném životě takové přátele, kteří přijdou (zavolají, napíšou...) a dají něco ze sebe, protože vědí (nebo dokonce jen cítí!), že je toho třeba, pak není nutné plavit se na ostrovy. Někdy stačí náruč, něčí přítomnost, pár slov, pár pohledů.
A tak děkuju za návštěvy, za výlety, za náruče, za úsměvy, za upřímnost, za váš čas a za "lásku", kterou mi dáváte. Zdálo by se, že mezi přáteli je to přirozené, ale jednak není a druhak ne každý má takový poklad. Já ano :-) Někteří víte, jak moc pro mě jste, aspoň doufám. A jste.
Koneckonců proto hraju serenádu. Pro nás.
pondělí 31. března 2008
neděle 30. března 2008
Totální dovolená
Byla jsem před několika lety pracovně v Dánsku.Je mi jasné, že utužení vztahu s klientem může vypadat různě. Třeba jako společný výlet. Toho já si na své pozici moc neužívám, ale tenkrát jsem si to užila nadmíru, doposud to nemá konkurenci.
Výlet tehdy uspořádali klienti, prostě jsme vypadli spolu z práce a užili si společný den. Ve čtyřech: dva Dánové, můj kolega (který je taky možná víc přítel, než kolega) a já. První z těch Dánů je chlap, jakého bych si pro život přála: báječně se s ním spolupracuje, je chytrý, pečlivý a chápavý, usměvavý, vnímavý, předvídající, otevřený, mám ho upřímně ráda, velmi. Ten druhý je mlčenlivý, odtažitý, ale pokud se s někým sblíží, je to neopakovatelné a velmi silné, mám ráda takové lidi a takové vztahy, méně slov, ale přátelství a vzájemná úcta v očích. A ten můj kolega - známe se pětadvacet let a opravdu dobře.
Tak. Nakoupili jsme spolu spoustu všelijakého speciálního jídla a pití, taky víno, pivo jsme vezli my už z Česka. Naložili jsme to na loď toho Tichého muže a jeli jsme na moře. Tichý řídil a já jsem se na něj dívala a byla z jeho lodi nadšená a smáli jsme se oba samou radostí. Jeli jsme rychle a vítr fičel kolem, vlasy jsem měla mokré a svobodné, voda se tříštila a voněla mořem a já máloco miluju tolik, jako moře. Byla to nádhera, otáčeli jsme se všichni po sobě a bylo to extatické.
A pak jsme dojeli na ostrov. Byl malý a placatý, ale byly na něm moc hezké kamenné domky a dokonce i kostelík. Maják! Kamennými moly chráněné přístaviště.
Hnízdí tam několik druhů mořských ptáků, zrovna vyváděli mladé. Museli jsme každým krokem dávat pozor, abychom nešlápli na nějaké ochmýřené kulaté ptáčátko. Byly jich tam tisíce!
Moře tam bylo mělké a teplé a modrozelené a pláž s pískem a mušlemi. Nic mi nechybělo, ale vůbec a vůbec nic, naopak. Slunce, teplo tak akorát, nádherné moře, jen ostrov, volání ptáků, písek a kamení a peří, zvláštní rostliny, všude vůně moře. Báječné jídlo, skvělé víno. Voda, voda, voda.
A hlavně přátelé s očima, které se smály štěstím. Každým pohledem jsme si říkali, jak jsme spolu šťastní. Byli jsme si blízcí a vědomi si jedinečnosti těch společných chvil, žili jsme je naplno a bylo to velmi velmi intenzivní a krásné. Občas prožijete s někým za den mnohem víc, než s jiným za celé roky. Jde o to, jestli žijete totéž, jestli se druhému ukážete a co do toho společného vnesete.
Byl to úžasný den, dlouhý i krátký. Nádherný úplně moc...
V jednom kamenném domku je tam malé hezké muzeum. A můžete si tam objednat dovolenou v některém z domků! Tak jsem si ji bez zaváhání objednala, protože to opravdu chci. Dva týdny tam budu bydlet. Za 120 let. Tedy... teď už za 118!
http://wiki.worldflicks.org/hirsholmene.html
http://www.23hq.com/tag/hirsholm
čtvrtek 27. března 2008
Takový malý kuličky mezi zubama
Skoro se vám to stydím říct...
Ale zase... znáte mě, tak vás to nejspíš nezarazí ;-)
Zkrátka:
Včera jsem došla do drogerie a koupila si takový mycí gel na obličej. Od Dermacolu, jsem totiž vlastenec a ráda jsem věrná značce. Ten gel je zvláštní tím, že má v sobě takové zajímavé malinké průhledné jakobygumové kuličky, na které se prý váže špína a tak prý to ten obličej pěkně umyje. A umyje, to dosvědčím. Ani mi moc nevadí, že se mi při tom mytí pokaždé dostane do pusy nějaká ta kulička, uvízne nejspíš mezi rty a pak vklouzne dovnitř. Zvláštní je, že se nedá rozkousnout, koneckonců ani rozmačkat mezi nehty, když si ji vyplivnete opatrně na ruku.
Dnes ráno jsem si báječně umyla obličej a pak jsem si celkem spokojeně hrála v puse s těmi kuličkami, ale stejně jsem je nerozkousla.
No.
Odpoledne jsem šla nakoupit a oni tam v té Jednotě měli zlevněný kaviár... hehe :-D
Ne, Alahu, nespletla jsem si je, to ne, právě že nejsou kuličky jako kuličky :-)
Ty kaviárové jsou na vařeném oloupaném a rozkrojeném velikonočním vajíčku dost dobré. Na rohlíku taky ;-)
A když vám po chvíli vyleze zpoza zubu nějaká ta kaviárová kulička, úplně v pohodě ji můžete rozkousnout. V tom je ten hlavní rozdíl :-D
Ale zase... znáte mě, tak vás to nejspíš nezarazí ;-)
Zkrátka:
Včera jsem došla do drogerie a koupila si takový mycí gel na obličej. Od Dermacolu, jsem totiž vlastenec a ráda jsem věrná značce. Ten gel je zvláštní tím, že má v sobě takové zajímavé malinké průhledné jakobygumové kuličky, na které se prý váže špína a tak prý to ten obličej pěkně umyje. A umyje, to dosvědčím. Ani mi moc nevadí, že se mi při tom mytí pokaždé dostane do pusy nějaká ta kulička, uvízne nejspíš mezi rty a pak vklouzne dovnitř. Zvláštní je, že se nedá rozkousnout, koneckonců ani rozmačkat mezi nehty, když si ji vyplivnete opatrně na ruku.
Dnes ráno jsem si báječně umyla obličej a pak jsem si celkem spokojeně hrála v puse s těmi kuličkami, ale stejně jsem je nerozkousla.
No.
Odpoledne jsem šla nakoupit a oni tam v té Jednotě měli zlevněný kaviár... hehe :-D
Ne, Alahu, nespletla jsem si je, to ne, právě že nejsou kuličky jako kuličky :-)
Ty kaviárové jsou na vařeném oloupaném a rozkrojeném velikonočním vajíčku dost dobré. Na rohlíku taky ;-)
A když vám po chvíli vyleze zpoza zubu nějaká ta kaviárová kulička, úplně v pohodě ji můžete rozkousnout. V tom je ten hlavní rozdíl :-D
úterý 25. března 2008
Setkání s citem
Dnes jsem potkala svého bývalého přítele.
A vidíte, ta první věta není pravda. On právě totiž není "bývalý" přítel.
(Ono celé je to pochybené, "přítel" je pro mě "přítel", jeho jsem milovala.)
Známe se léta, jsme si blízcí od prvního momentu, od prvního pohledu. Tehdy jsem ho potkala v zahradě a v úplné tmě. Nikdy na to nezapomenu. Překvapilo mě, že dnes to bylo podobné...
Nevím, jak by se tomu dalo říct. Láska to tehdy byla jistě, dokonce velmi silná. Mohla bych si myslet, že možná už není. Ale dnes jsem si znovu uvědomila, že je. Stále. Vzájemně.
Mám v srdci lásku k několika lidem a neměla bych na to zapomínat. Ono to může velmi bolet, ale slzy nejsou zlé. Zlé by bylo, kdybych nikoho v srdci neměla. Lidé mohou úplně klidně žít své životy každý jinde a přesto si zůstat velmi blízcí. A když to oba vědí, je pak každé malé setkání velkou hostinou vzájemnosti.
Jsem šťastná, že mám TAKOVÉ přátele.
Co jsem tím vším chtěla říct? Že takový trvalý vztah přátelství, lásky a úcty k druhému člověku je pro mě obrovský, ale obrovský poklad. Proto mi lidé přijdou jako úžasné bytosti. A proto i tu bolest snesu ráda.
A vidíte, ta první věta není pravda. On právě totiž není "bývalý" přítel.
(Ono celé je to pochybené, "přítel" je pro mě "přítel", jeho jsem milovala.)
Známe se léta, jsme si blízcí od prvního momentu, od prvního pohledu. Tehdy jsem ho potkala v zahradě a v úplné tmě. Nikdy na to nezapomenu. Překvapilo mě, že dnes to bylo podobné...
Nevím, jak by se tomu dalo říct. Láska to tehdy byla jistě, dokonce velmi silná. Mohla bych si myslet, že možná už není. Ale dnes jsem si znovu uvědomila, že je. Stále. Vzájemně.
Mám v srdci lásku k několika lidem a neměla bych na to zapomínat. Ono to může velmi bolet, ale slzy nejsou zlé. Zlé by bylo, kdybych nikoho v srdci neměla. Lidé mohou úplně klidně žít své životy každý jinde a přesto si zůstat velmi blízcí. A když to oba vědí, je pak každé malé setkání velkou hostinou vzájemnosti.
Jsem šťastná, že mám TAKOVÉ přátele.
Co jsem tím vším chtěla říct? Že takový trvalý vztah přátelství, lásky a úcty k druhému člověku je pro mě obrovský, ale obrovský poklad. Proto mi lidé přijdou jako úžasné bytosti. A proto i tu bolest snesu ráda.
pondělí 24. března 2008
Ruce
Chce se mi spát. Ale nepůjdu ještě, nemůžu.
Kdybych ale mohla a kdybych si mohla ještě i něco přát, tak bych rozhodně chtěla zopakovat ten sen, co se mi zdál v noci na dnešek.
Byl celonoční, překlenul několik probuzení, včetně cesty do kuchyně. Mívám dlouhé sny a umím je navazovat.
Neměl žádný děj, byl to sen o tom, jak spím, blaženě, spokojeně.
A představte si, v tom spánku se mnou byly ruce. Ne dvě, bylo jich mnoho! Byly konejšivé a věděly předem. Nemusela jsem nic. Když jsem se chtěla pohnout, nějaká náruč mě vzala a znovu uložila. Kdybych snad chtěla mít z něčeho strach, ani by to nešlo, dřív než by na mě sáhla obava, už na tom místě hřála ruka. Ruce se mě dotýkaly celou noc, stále, hladily a objímaly, těšily mě, ale i sebe, bylo to příjemně vzájemné. Bylo to úlevné, bylo to hřejivé, bylo to léčivé. Moc pěkná noc to byla.
Vzbudila jsem se v sedm ráno a byla jsem úplně čerstvá a odpočatá, hlava jasná, smysly živé.
Můžete se zcela oprávněně zeptat: Proč si teda přeješ sen a ne nějaké blahé ruce?
No, proto, že dnes večer je sen splnitelný, ale TAKOVÉ ruce nejspíš ne :-)
Kdybych ale mohla a kdybych si mohla ještě i něco přát, tak bych rozhodně chtěla zopakovat ten sen, co se mi zdál v noci na dnešek.
Byl celonoční, překlenul několik probuzení, včetně cesty do kuchyně. Mívám dlouhé sny a umím je navazovat.
Neměl žádný děj, byl to sen o tom, jak spím, blaženě, spokojeně.
A představte si, v tom spánku se mnou byly ruce. Ne dvě, bylo jich mnoho! Byly konejšivé a věděly předem. Nemusela jsem nic. Když jsem se chtěla pohnout, nějaká náruč mě vzala a znovu uložila. Kdybych snad chtěla mít z něčeho strach, ani by to nešlo, dřív než by na mě sáhla obava, už na tom místě hřála ruka. Ruce se mě dotýkaly celou noc, stále, hladily a objímaly, těšily mě, ale i sebe, bylo to příjemně vzájemné. Bylo to úlevné, bylo to hřejivé, bylo to léčivé. Moc pěkná noc to byla.
Vzbudila jsem se v sedm ráno a byla jsem úplně čerstvá a odpočatá, hlava jasná, smysly živé.
Můžete se zcela oprávněně zeptat: Proč si teda přeješ sen a ne nějaké blahé ruce?
No, proto, že dnes večer je sen splnitelný, ale TAKOVÉ ruce nejspíš ne :-)
Vesmír a čas II.
Četli jste předchozí článeček? Jo?
Tak tedy:
Já jsem Vojtovi odpověděla. A on zas odpověděl mně, mířil úplně tam, kam se den co den dívám. Někteří z vás vědí naprosto přesně, co tím myslel:
JÁ: Cože? Fakt? Tomu moc nerozumím, nebo to odmítám chápat ;-)
ON: povim ti o tom na kopci, tam je vsechno jasny
Tak tedy:
Já jsem Vojtovi odpověděla. A on zas odpověděl mně, mířil úplně tam, kam se den co den dívám. Někteří z vás vědí naprosto přesně, co tím myslel:
JÁ: Cože? Fakt? Tomu moc nerozumím, nebo to odmítám chápat ;-)
ON: povim ti o tom na kopci, tam je vsechno jasny
... moc, ale opravdu moc bych potřebovala jít na tenhle kopec... pravda, není moc velký, ale kdo tam s námi kdy v noci seděl, ten ví dobře... (Vojta už taky)
neděle 23. března 2008
Vesmír a čas
Psal mi můj oblíbený a milovaný novopečený bratranec. On mi tak občas píše. Jsem na to pyšná!
Cituji:
"http://grb.fuw.edu.pl/pi/ot/grb080319b/grb080319b.gif
Tenhle vybuch probehl, kdyz byl vesmir o polovinu mladsi nez dnes. To znamena, ze se divas pres polovinu vesmiru, 7,5 miliard svetelnych let daleko. Bylo to tak neuveritelne silne, ze jasnost umoznovala pozorovani pouhym okem. Ovsem asi se tak nikdo nedival."
Ten obrázek má občas potíž se natáhnout, musíte počkat. A je hýbací. Jde o ten malý puntík, co se objeví skoro v prostředku. Tak to se díváte tak daleko a do tak dávna. Wow!
Chápete to? :-) Já teda ne...
A miluju tyhle Vojtovy vzkazy...
Cituji:
"http://grb.fuw.edu.pl/pi/ot/grb080319b/grb080319b.gif
Tenhle vybuch probehl, kdyz byl vesmir o polovinu mladsi nez dnes. To znamena, ze se divas pres polovinu vesmiru, 7,5 miliard svetelnych let daleko. Bylo to tak neuveritelne silne, ze jasnost umoznovala pozorovani pouhym okem. Ovsem asi se tak nikdo nedival."
Ten obrázek má občas potíž se natáhnout, musíte počkat. A je hýbací. Jde o ten malý puntík, co se objeví skoro v prostředku. Tak to se díváte tak daleko a do tak dávna. Wow!
Chápete to? :-) Já teda ne...
A miluju tyhle Vojtovy vzkazy...
čtvrtek 20. března 2008
Můj letošní život s šílenou liánou
Protože jsem v posledních dnech děsně statečná a aktivní, neoddávám se depresím a vyhýbám se bouřím emocí, vybrala jsem si dnešní "jarní" den zcela záměrně a racionálně k důležité události. A zapsala jsem si to do kalendáře.
Vlezla jsem totiž pod postel a vytáhla krabici od bot, co v ní mám Prstíky.
Bojíte se?
"Prstíci" jsou hlízy africké rostliny s názvem, který říká skoro všechno: "Gloriosa Rotschildiana", jen považte...
Vysypala jsem pytel zeminy do velkého květináče, postavila nad ním konstrukci pro popínavé kytky a do květináče jsem velmi opatrně a obřadně zasadila všechny Prstíky.
Takovou prstíkovitou hlízu Gloriosy zasadíte, ona dva dny počká, pak vykoukne o centimetr, pak o dva, pak o čtyři a pak už roste asi o 12 cm denně. A když je větší než vy, vykvete. Nádherně. A vy se na ni díváte a říkáte si: teda to jsou věci, na tom světě...
Mám Prstíky už mnoho let. Asi před dvanácti lety jsem si přivezla jednu hlízu z Holandska. Nevěděla jsem vůbec, co dovede. Když vyrostla od podlahy ke stropu za měsíc a půl, tam se rozdvojila a ještě dala metr do stran a pak vykvetla, byla jsem ochotná věřit, že je to zázrak. Hlíza nepřežila zimu. Uběhlo pár let a já pak měla špatnej čas a vzala jsem si do hlavy, že by se život obrátil k lepšímu, kdybych měla zase Prstík. Sháněla jsem a sháněla a věděla jsem, že život mi ho přinese v pravý čas. Přinesl mi ho kamarád :-)
A tak každý rok mám doma šílenou kytku. Na jaře ji zasadím, ona vyroste, před létem vykvete, během léta stáhne svou sílu zpátky do hlíz, uschne a do jara odpočívá přesně tak, jak mi poradil ten kamarád zahradník: "No a s přezimováním si hlavu nedělej, dej ji do krabice od boty a šoupni si ji pod postel." A tak jsme celý rok spolu. Já a Gloriosa.
Letos to vypadá tak na osm, možná deset rostlin.
Podívejte na ni, to je moje Gloriosa Rotschildiana: (no není krásná?)
(... mají je letos v Baumaxu...)
(... a protože jsem si tehdy přivezla z Holandska i Amarylis, zasadila jsem dnes ještě dva Amarylisy, jeden bílej a jeden červenej...)
Vlezla jsem totiž pod postel a vytáhla krabici od bot, co v ní mám Prstíky.
Bojíte se?
"Prstíci" jsou hlízy africké rostliny s názvem, který říká skoro všechno: "Gloriosa Rotschildiana", jen považte...
Vysypala jsem pytel zeminy do velkého květináče, postavila nad ním konstrukci pro popínavé kytky a do květináče jsem velmi opatrně a obřadně zasadila všechny Prstíky.
Takovou prstíkovitou hlízu Gloriosy zasadíte, ona dva dny počká, pak vykoukne o centimetr, pak o dva, pak o čtyři a pak už roste asi o 12 cm denně. A když je větší než vy, vykvete. Nádherně. A vy se na ni díváte a říkáte si: teda to jsou věci, na tom světě...
Mám Prstíky už mnoho let. Asi před dvanácti lety jsem si přivezla jednu hlízu z Holandska. Nevěděla jsem vůbec, co dovede. Když vyrostla od podlahy ke stropu za měsíc a půl, tam se rozdvojila a ještě dala metr do stran a pak vykvetla, byla jsem ochotná věřit, že je to zázrak. Hlíza nepřežila zimu. Uběhlo pár let a já pak měla špatnej čas a vzala jsem si do hlavy, že by se život obrátil k lepšímu, kdybych měla zase Prstík. Sháněla jsem a sháněla a věděla jsem, že život mi ho přinese v pravý čas. Přinesl mi ho kamarád :-)
A tak každý rok mám doma šílenou kytku. Na jaře ji zasadím, ona vyroste, před létem vykvete, během léta stáhne svou sílu zpátky do hlíz, uschne a do jara odpočívá přesně tak, jak mi poradil ten kamarád zahradník: "No a s přezimováním si hlavu nedělej, dej ji do krabice od boty a šoupni si ji pod postel." A tak jsme celý rok spolu. Já a Gloriosa.
Letos to vypadá tak na osm, možná deset rostlin.
Podívejte na ni, to je moje Gloriosa Rotschildiana: (no není krásná?)
(... mají je letos v Baumaxu...)
(... a protože jsem si tehdy přivezla z Holandska i Amarylis, zasadila jsem dnes ještě dva Amarylisy, jeden bílej a jeden červenej...)
Letošní novopečené jaro
Tak dnes ráno přišlo astronomické jaro.
Tomu se nedá nevěřit a co na tom, že sněží :-)
Stejně vím, proč sněží: Každoročně se těším na jaro, to ano. Ale taky prosím Howarda, aby ještě udělal nějakou pěknou předjarní chumelenici. Howard mě má letos rád. Už třetí den chumelenice střídají modrou oblohu a občas chumelí i z toho modrého nebe.
Vím. Řidiči to nemají rádi. Každoročně mi někdo vynadá, když se přiznám, že si přeju jarní chumelenice (nebo zimní sněhovou kalamitu, to je podobný případ).. Ale prosím, klidně, jen do mě, stejně to máte marné.
Pravda, dnes se na D1 srazilo 116 aut. Ne že by mi to nepřišlo jako tragédie, to mi tedy přijde, ale taková absurdní. Viděla jsem to ve zprávách: jako by ta auta vyšplouchla nějaká veliká vlna.
Já si dál budu přát jarní chumelenice. A řidiči ať si taky přejí, co chtějí. Tak.
Právě sněží...
Mám takovou sentimentální náladu.
Tomu se nedá nevěřit a co na tom, že sněží :-)
Stejně vím, proč sněží: Každoročně se těším na jaro, to ano. Ale taky prosím Howarda, aby ještě udělal nějakou pěknou předjarní chumelenici. Howard mě má letos rád. Už třetí den chumelenice střídají modrou oblohu a občas chumelí i z toho modrého nebe.
Vím. Řidiči to nemají rádi. Každoročně mi někdo vynadá, když se přiznám, že si přeju jarní chumelenice (nebo zimní sněhovou kalamitu, to je podobný případ).. Ale prosím, klidně, jen do mě, stejně to máte marné.
Pravda, dnes se na D1 srazilo 116 aut. Ne že by mi to nepřišlo jako tragédie, to mi tedy přijde, ale taková absurdní. Viděla jsem to ve zprávách: jako by ta auta vyšplouchla nějaká veliká vlna.
Já si dál budu přát jarní chumelenice. A řidiči ať si taky přejí, co chtějí. Tak.
Právě sněží...
Mám takovou sentimentální náladu.
neděle 16. března 2008
No ano, náhody nejsou, to všechno Howard
Poslední čtvrthodinu jsem strávila tím, že jsem na youtube.com hledala takovou pasáž z filmu Božský Bruce, kterou pouštíme s Danem na kurzech e-komunikace a netmoderování. Pouštěli jsme ji i teď v sobotu a já si řekla, že bych to ukázala synovi, tutově by se mu to líbilo. Nenašla jsem to a tak jsem se rozhodla, že se někde poptám, nebo si to stáhnu od Dana. A zavřela jsem youtube.
Přesně v tu chvíli, ale přesně v momentě, kdy se okno zavřelo, začala na Primě upoutávka: budou to dávat v pátek...
Můj bůh Howard stojí tam nahoře, ruce má složené na prsou, dívá se na mě, lišácky se usmívá a pokyvuje.
Howard je.
Přesně v tu chvíli, ale přesně v momentě, kdy se okno zavřelo, začala na Primě upoutávka: budou to dávat v pátek...
Můj bůh Howard stojí tam nahoře, ruce má složené na prsou, dívá se na mě, lišácky se usmívá a pokyvuje.
Howard je.
Náhody nejsou, za to může Howard
Mám dva kolegy, děláme spolu komunitu Gympliště. Vídáme se virtuálně.
Ale včera a předevčírem jsme s Danem z UNISONY dělali pro celou skupinu okolo Gympliště (a ještě pro další lidi z VÚP) kurz moderování online komunit. A tak jsem se s nimi viděla, s některými poprvé.
Tréninky netmoderování mám ráda. Je to moje téma, účastníci je přijímají velmi dobře, objevují nové věci, vládne tam báječná atmosféra a pro mě to je naplňující, i když velmi náročné, protože pouštím hodně energie. Hodně jí dostávám také zpátky, je to příležitost setkání s lidmi a z toho žiju. Je to pro mě do jisté míry odpočinek, na kurzech nemyslím na nic jiného než na kurz, jak osvobozující!
V pátek večer jsme seděli v restauraci při čaji, pivu a já i při tataráku, wow. A povídali jsme. O školách, učitelích, o vzdělávání a učení se, bylo to pro mě zajímavé. A taky o životě.
A pak jeden z nich řekl druhému: "Už léta vzpomínám na rozhovor, který jsem měl s jedním člověkem asi před dvaceti lety. Něco jsem tam neřekl úplně dobře a docela na to myslím. A řekl bych, že jste to vy."
Padlo pár doplňujících otázek, jako kde to bylo a že to bylo pod velkým stromem, a kdy to bylo, o čem.
A pak ten druhý řekl: "Ano, na to si vzpomínám, ano."
Takže jsme pak do dvou v noci jeli na vlně a já jsem z mnoha důvodů ráda, že jsem u toho byla.
Vyprávěla jsem jim o Howardovi, pochopitelně ;-)
Ale včera a předevčírem jsme s Danem z UNISONY dělali pro celou skupinu okolo Gympliště (a ještě pro další lidi z VÚP) kurz moderování online komunit. A tak jsem se s nimi viděla, s některými poprvé.
Tréninky netmoderování mám ráda. Je to moje téma, účastníci je přijímají velmi dobře, objevují nové věci, vládne tam báječná atmosféra a pro mě to je naplňující, i když velmi náročné, protože pouštím hodně energie. Hodně jí dostávám také zpátky, je to příležitost setkání s lidmi a z toho žiju. Je to pro mě do jisté míry odpočinek, na kurzech nemyslím na nic jiného než na kurz, jak osvobozující!
V pátek večer jsme seděli v restauraci při čaji, pivu a já i při tataráku, wow. A povídali jsme. O školách, učitelích, o vzdělávání a učení se, bylo to pro mě zajímavé. A taky o životě.
A pak jeden z nich řekl druhému: "Už léta vzpomínám na rozhovor, který jsem měl s jedním člověkem asi před dvaceti lety. Něco jsem tam neřekl úplně dobře a docela na to myslím. A řekl bych, že jste to vy."
Padlo pár doplňujících otázek, jako kde to bylo a že to bylo pod velkým stromem, a kdy to bylo, o čem.
A pak ten druhý řekl: "Ano, na to si vzpomínám, ano."
Takže jsme pak do dvou v noci jeli na vlně a já jsem z mnoha důvodů ráda, že jsem u toho byla.
Vyprávěla jsem jim o Howardovi, pochopitelně ;-)
čtvrtek 13. března 2008
Cesta popri Dunaji
Jela jsem minulou neděli autem na chalupu k Berounce. Tedy… Chvílemi jsem jela i opačným směrem, jak kdy. V neděli v poledne jsou silnice zkrátka prázdné. Bylo krásně, teploučké předjaří a já jsem si moc potřebovala odpočinout. Mámino auto dostalo ode mne plnou nádrž , slyšelo na každý můj dotek a vyhrávalo mi.
Musím uznat, že Quentin Tarantino má buď skvělé ucho na muziku, nebo výborného kolegu, který mu do filmů hudbu vybírá. Soundtrack k Pulp Fiction je luxusní. K těm vypalovačkám, co tam má, se hodí báječně i padesátka přes město.
Od Lán přes Myší Díru jsme už jeli na Dunaj.
Stojím, dokud nepadnu…
Popel zemi a dým nebi a já komu komu já…
A taky myši v mé houni, co by jiného než pištěly...
Mám moc, ale opravdu moc ráda tohle album. Pro mě je naprosto skvělé a jak já i album zrajeme, je to mezi námi čím dál lepší.
Nemohla jsem nejet tím zvláštním lesem, co je tam mezi Městečkem a Rakovníkem. Hoči Hodné Oči, ty víš, že? Jeli jsme tudy onehdá spolu (dokonce taky při Dunaji) (chybíš mi). Aleši? :-) Určitě víš… který les myslím. Teď bez listí je stříbrný a hraje světlem. Tam se časoprostor jinak zakřivuje, vybíhá do dalších dimenzí a další dimenze sahají dovnitř a okolo nic není. Zastavila jsem a všechno se vlnilo a vibrovalo a nadouvalo, přestože bylo úplně klidno. O kus dál jsem pak zaparkovala a chodila hodinu po lese. TAK dlouho jsem nebyla takhle potichu v lese, pánové. V poslední době velmi toužím jít zas do lesa s vámi. A vy víte, koho tím myslím…
Pak znovu ta stříbrná „červí díra“ stromů. Nemůžu na to zapomenout, víte?
(A ještě hrana kopce nad Městečkem, tam, kde je dole v údolí vidět Křivoklát.)
Po stezkách srdce
------------------
(Text: Carlos Castaneda)
Existují pro mě pouze cesty
po stezkách srdce
jen po takových cestuji
a projít je po celé délce je jedinou hodnotnou zkouškou
kterou znám.
A tak po nich cestuji
a bez dechu se dívám.....
Barvy
------
(Text: Ivan Wernisch)
Listy
co by jiného než padají
Kára
co by jiného než jede
Trefy
co by jiného než do srdce
Listy
co by jiného než kříže
A také myši v mé houni
co by jiného než pištěly
co by jiného v mé houni
co by jiného než pištěly
Stojím
-------
(Text: V. Václavek)
Stojím
dokud nepadnu
A v pádu nespadnu
rozpažím a vzlétnu
vyskočím a vzlétnu
K zemi
Žádná dáma...
Sometimes
----------
(Text: V. Váslavek)
Sometimes yes
sometimes not
No sometimes
Musím uznat, že Quentin Tarantino má buď skvělé ucho na muziku, nebo výborného kolegu, který mu do filmů hudbu vybírá. Soundtrack k Pulp Fiction je luxusní. K těm vypalovačkám, co tam má, se hodí báječně i padesátka přes město.
Od Lán přes Myší Díru jsme už jeli na Dunaj.
Stojím, dokud nepadnu…
Popel zemi a dým nebi a já komu komu já…
A taky myši v mé houni, co by jiného než pištěly...
Mám moc, ale opravdu moc ráda tohle album. Pro mě je naprosto skvělé a jak já i album zrajeme, je to mezi námi čím dál lepší.
Nemohla jsem nejet tím zvláštním lesem, co je tam mezi Městečkem a Rakovníkem. Hoči Hodné Oči, ty víš, že? Jeli jsme tudy onehdá spolu (dokonce taky při Dunaji) (chybíš mi). Aleši? :-) Určitě víš… který les myslím. Teď bez listí je stříbrný a hraje světlem. Tam se časoprostor jinak zakřivuje, vybíhá do dalších dimenzí a další dimenze sahají dovnitř a okolo nic není. Zastavila jsem a všechno se vlnilo a vibrovalo a nadouvalo, přestože bylo úplně klidno. O kus dál jsem pak zaparkovala a chodila hodinu po lese. TAK dlouho jsem nebyla takhle potichu v lese, pánové. V poslední době velmi toužím jít zas do lesa s vámi. A vy víte, koho tím myslím…
Pak znovu ta stříbrná „červí díra“ stromů. Nemůžu na to zapomenout, víte?
(A ještě hrana kopce nad Městečkem, tam, kde je dole v údolí vidět Křivoklát.)
Po stezkách srdce
------------------
(Text: Carlos Castaneda)
Existují pro mě pouze cesty
po stezkách srdce
jen po takových cestuji
a projít je po celé délce je jedinou hodnotnou zkouškou
kterou znám.
A tak po nich cestuji
a bez dechu se dívám.....
Barvy
------
(Text: Ivan Wernisch)
Listy
co by jiného než padají
Kára
co by jiného než jede
Trefy
co by jiného než do srdce
Listy
co by jiného než kříže
A také myši v mé houni
co by jiného než pištěly
co by jiného v mé houni
co by jiného než pištěly
Stojím
-------
(Text: V. Václavek)
Stojím
dokud nepadnu
A v pádu nespadnu
rozpažím a vzlétnu
vyskočím a vzlétnu
K zemi
Žádná dáma...
Sometimes
----------
(Text: V. Váslavek)
Sometimes yes
sometimes not
No sometimes
neděle 9. března 2008
6 miliónů?!?
Přátelé, no to mě podržte... Šest milionů Britů se ročně zraní při psaní SMSek...!!!
Cituji idnes.cz:
"Zranění chodců způsobená nárazem do zdí, sloupů veřejného osvětlení či popelnic, zavinil v loňském roce u šesti milionů Britů mobilní telefon. Uživatelé, kteří píšou textové zprávy při rychlejší chůzi, nezaznamenají překážku a přijdou k úrazu. Nejčastěji se jedná o nejrůznější modřiny, zlomený nos, či dokonce frakturu lebky. Jelikož se nejvíce zranění přihodí obyvatelům Londýna, přišli právě zde zástupci organizace Living Streets se zajímavým nápadem. Sloupy veřejného osvětlení vycpou měkkým materiálem tak, aby se člověk při nárazu nijak vážně neporanil."
Ne že bych si nedávno nerozbila obličej o zeď, ale přísahám, že to bylo černočernou tmou (a mou blbostí, pochopitelně)! Aspoň si ale umím představit, jak křupne nos... Fuj, že jo... Ale ty obalené sloupy... :-D Obíháme lidskou blbost a chlácholíme ji molitanem.
Cituji idnes.cz:
"Zranění chodců způsobená nárazem do zdí, sloupů veřejného osvětlení či popelnic, zavinil v loňském roce u šesti milionů Britů mobilní telefon. Uživatelé, kteří píšou textové zprávy při rychlejší chůzi, nezaznamenají překážku a přijdou k úrazu. Nejčastěji se jedná o nejrůznější modřiny, zlomený nos, či dokonce frakturu lebky. Jelikož se nejvíce zranění přihodí obyvatelům Londýna, přišli právě zde zástupci organizace Living Streets se zajímavým nápadem. Sloupy veřejného osvětlení vycpou měkkým materiálem tak, aby se člověk při nárazu nijak vážně neporanil."
Ne že bych si nedávno nerozbila obličej o zeď, ale přísahám, že to bylo černočernou tmou (a mou blbostí, pochopitelně)! Aspoň si ale umím představit, jak křupne nos... Fuj, že jo... Ale ty obalené sloupy... :-D Obíháme lidskou blbost a chlácholíme ji molitanem.
pátek 7. března 2008
Jedeeem, klucí....
Mám kamaráda, znám ho totiž z netu... Je veselej, moc príma.
Jednou jsme měli sraz naší netparty v Terezíně v kempu a protože je tam i fotbalové hřiště a protože tam zrovna probíhal nějaký turnaj, chodili jsme tam s Gonzíkem od piva fandit a já si to užila velmi. Znali jsme se asi hodinu, ale nasmála jsem se jako málokdy. Nevím, proti komu Terezín tehdy hrál, ale byli pruhovaní, a když jsme si to s Gonzem dělili, já chtěla fandit "těm pruhovanejm, přece". (Gonz: "Ale támhleten jeden pruhovanej s píšťalkou nehraje, víš to?")
Gonzáles trénuje mladší žáky u nich doma v Sokole Pěčice. A tak jsem tam za fanynku, sleduju, jak hrajou. Tedy na netu. Ale jednou... jednou se tam vypravím, fakt.
Ono totiž nejde o body. Ono jde o to, že u nich ve vsi se chlapi a kluci takhle baví.
U nás ve vsi, tam, co mám chalupu, se každoročně koná přátelský mač Horňáci vs. Dolňáci. Těším se na to vždycky jak malá. Pro mě je to místní událost roku. Já se totiž moc ráda na ty chlapy ze vsi dívám jak hrají, vážně, jsou úžasní a najednou úplně jiní. Ne všechny sousedky si to myslí a se svým mužem ani tak významnou událost nežijí :-) škoda. Ne že by to tam nejiskřilo... Mívám radost, takovou moc příjemnou radost z pospolitosti.
Ono jde o to, že si hrajou. (A pak se jde do hodpody.)
Gonzíkovi svěřenci vědí, že kdesi za horami žije nějaká tajemná Lou a sleduje tabulku výsledků a občas probírá tréninkový program a náladu v mančaftu s trenérem po ICQ.
BTW: Pěčičáci mají nové modré dresy. Na jednu stranu škoda, oni totiž tehdy dřív byli taky pruhovaní.
Jednou jsme měli sraz naší netparty v Terezíně v kempu a protože je tam i fotbalové hřiště a protože tam zrovna probíhal nějaký turnaj, chodili jsme tam s Gonzíkem od piva fandit a já si to užila velmi. Znali jsme se asi hodinu, ale nasmála jsem se jako málokdy. Nevím, proti komu Terezín tehdy hrál, ale byli pruhovaní, a když jsme si to s Gonzem dělili, já chtěla fandit "těm pruhovanejm, přece". (Gonz: "Ale támhleten jeden pruhovanej s píšťalkou nehraje, víš to?")
Gonzáles trénuje mladší žáky u nich doma v Sokole Pěčice. A tak jsem tam za fanynku, sleduju, jak hrajou. Tedy na netu. Ale jednou... jednou se tam vypravím, fakt.
Ono totiž nejde o body. Ono jde o to, že u nich ve vsi se chlapi a kluci takhle baví.
U nás ve vsi, tam, co mám chalupu, se každoročně koná přátelský mač Horňáci vs. Dolňáci. Těším se na to vždycky jak malá. Pro mě je to místní událost roku. Já se totiž moc ráda na ty chlapy ze vsi dívám jak hrají, vážně, jsou úžasní a najednou úplně jiní. Ne všechny sousedky si to myslí a se svým mužem ani tak významnou událost nežijí :-) škoda. Ne že by to tam nejiskřilo... Mívám radost, takovou moc příjemnou radost z pospolitosti.
Ono jde o to, že si hrajou. (A pak se jde do hodpody.)
Gonzíkovi svěřenci vědí, že kdesi za horami žije nějaká tajemná Lou a sleduje tabulku výsledků a občas probírá tréninkový program a náladu v mančaftu s trenérem po ICQ.
BTW: Pěčičáci mají nové modré dresy. Na jednu stranu škoda, oni totiž tehdy dřív byli taky pruhovaní.
čtvrtek 6. března 2008
BBC Radio 1 World Wide Show
Snažím se seč mohu, abych pro sebe něco dělala, v těchto dnech.
A tak jsem se vrátila k sqělému pořadu Worldwide Show, který na BBC Radio 1 dělá už roky můj oblíbený DJ Gilles Peterson. Borec je to a má ucho na muziku.
Poslouchám na netu Worldwide Show tady. Streamově. Tak to můžete zkusit. Máte tam vždycky playlist (!!!) a pod ním na části rozdělený pořad. Jupí.
První, který jsem slyšela a dávám si ho občas znovu, byl tenhle. Doporučuju. Na začátku je pár reklam na nějaký kluby a akce, ale ty jsou taky fajn. A pak ten první mix mě bere, to je vychytávka. Slyšet to na párty, tak ulítnu zcela. (Zvlášť na tom, čím končí první část a začíná druhá :-) )
Ale další věci jsou na jeho stránce k Worldwide show. Mám hodně ráda jeho věci s "brazilskejma rytmama". Má je tam v Podcastech, ke stažení.
A tak jsem se vrátila k sqělému pořadu Worldwide Show, který na BBC Radio 1 dělá už roky můj oblíbený DJ Gilles Peterson. Borec je to a má ucho na muziku.
Poslouchám na netu Worldwide Show tady. Streamově. Tak to můžete zkusit. Máte tam vždycky playlist (!!!) a pod ním na části rozdělený pořad. Jupí.
První, který jsem slyšela a dávám si ho občas znovu, byl tenhle. Doporučuju. Na začátku je pár reklam na nějaký kluby a akce, ale ty jsou taky fajn. A pak ten první mix mě bere, to je vychytávka. Slyšet to na párty, tak ulítnu zcela. (Zvlášť na tom, čím končí první část a začíná druhá :-) )
Ale další věci jsou na jeho stránce k Worldwide show. Mám hodně ráda jeho věci s "brazilskejma rytmama". Má je tam v Podcastech, ke stažení.
středa 5. března 2008
V Kolorádu u plotny
Dnes jsem trochu posunula své onlajnové komunikační zkušenosti.
To, že mám několik porad týdně přes sluchátka a mikrofon, je pro mě už vážně úplně normální.
Ale dnes v podvečer, přátelé, jsem dvě a půl hodiny (to není nijak moc) měla na uších sluchátka a pracovala s Danem na několika projektech.
Viděli jsme si navzájem na monitor, já na jeho, on na můj...
V jednu chvíli jsem mu půjčila ovládání své myši a své klávesnice, takže on pracoval na mém počítači...
Volali jsme i dalšímu kolegovi, ze skypu na mobil...
Uvařila jsem při tom jídlo na pár dní dopředu, úplně v klidu, ale holt se sluchátky a mikrofonem...
Přičemž Dan je v Coloradu v U.S.A. ...
Ještě před třemi roky by to bylo ulítlý, ne? Zato teď... teď už to máme prostě i u nás v kuchyni ;-)
Jo! Zítra máme zas seanci, tentokrát do Philadelphie.
Když jsme u toho, podívejte se, jak to bude vypadat v budoucnosti s komunikací pomocí nanotechnologií (prej). Mně se tam tedy nejvíc líbí to sezení pod tím parapletem :-)
To, že mám několik porad týdně přes sluchátka a mikrofon, je pro mě už vážně úplně normální.
Ale dnes v podvečer, přátelé, jsem dvě a půl hodiny (to není nijak moc) měla na uších sluchátka a pracovala s Danem na několika projektech.
Viděli jsme si navzájem na monitor, já na jeho, on na můj...
V jednu chvíli jsem mu půjčila ovládání své myši a své klávesnice, takže on pracoval na mém počítači...
Volali jsme i dalšímu kolegovi, ze skypu na mobil...
Uvařila jsem při tom jídlo na pár dní dopředu, úplně v klidu, ale holt se sluchátky a mikrofonem...
Přičemž Dan je v Coloradu v U.S.A. ...
Ještě před třemi roky by to bylo ulítlý, ne? Zato teď... teď už to máme prostě i u nás v kuchyni ;-)
Jo! Zítra máme zas seanci, tentokrát do Philadelphie.
Když jsme u toho, podívejte se, jak to bude vypadat v budoucnosti s komunikací pomocí nanotechnologií (prej). Mně se tam tedy nejvíc líbí to sezení pod tím parapletem :-)
Žervé s pažitkou
Dnes ráno jsem začala bitvu o přežití. Je jedno proč, prostě bude drsný období. Ale nejsem žádný máslo.
V tom lehce rozloženém rozpoložení jsem v kuchyni ukrojila synovi kus chleba a namazala na něj žervé s pažitkou.
A pak to přišlo.
Olízla jsem nůž a zažila jsem extázi blaha. Svět byl krásný a mně se hlava rázem poskládala nazpátek a když jsem se podívala z okna, bylo tam fakt pěkně.
Když je ráno a není vám nejlíp a venku je (třeba) jaro a vy máte čas (stačí málo), namažte si na čerstvý chleba žervé s pažitkou. Je to dost dobrý. Hlavně pak velmi pomalu a opatrně olízněte ten nůž.
A nebo: Namažte si na chleba něco úplně jiného a hlavně... potom pomalu olízněte ten nůž.
A nebo: Chleba si vůbec nemažte, strčte nůž rovnou do žervé, sýra, marmelády, medu, nebo nutely a... pomalu... ho olízněte.
A NEBO! Do žervé s pažitkou, do sýra, marmelády, medu, nebo nutely strčte prostě prst a.... však víte.
V tom lehce rozloženém rozpoložení jsem v kuchyni ukrojila synovi kus chleba a namazala na něj žervé s pažitkou.
A pak to přišlo.
Olízla jsem nůž a zažila jsem extázi blaha. Svět byl krásný a mně se hlava rázem poskládala nazpátek a když jsem se podívala z okna, bylo tam fakt pěkně.
Když je ráno a není vám nejlíp a venku je (třeba) jaro a vy máte čas (stačí málo), namažte si na čerstvý chleba žervé s pažitkou. Je to dost dobrý. Hlavně pak velmi pomalu a opatrně olízněte ten nůž.
A nebo: Namažte si na chleba něco úplně jiného a hlavně... potom pomalu olízněte ten nůž.
A nebo: Chleba si vůbec nemažte, strčte nůž rovnou do žervé, sýra, marmelády, medu, nebo nutely a... pomalu... ho olízněte.
A NEBO! Do žervé s pažitkou, do sýra, marmelády, medu, nebo nutely strčte prostě prst a.... však víte.
úterý 4. března 2008
Život v grafech
Znám jeden blog :-) Teda víc blogů znám, ale tenhle je jiný.
Je taková paní, jmenuje se Jessica, a ta si přes den maluje na papírky schémátka. Maluje v nich nápady. A pak to hodí do scanneru a šoupne na svůj blog.
Líbí se mi to.
http://indexed.blogspot.com/
Je taková paní, jmenuje se Jessica, a ta si přes den maluje na papírky schémátka. Maluje v nich nápady. A pak to hodí do scanneru a šoupne na svůj blog.
Líbí se mi to.
http://indexed.blogspot.com/
sobota 1. března 2008
Tvůj osobní Ježíš :-)
Dnes ráno byla bouřka. Blýskalo se, hřmělo a déšť a sníh letěl všemi směry. Měla sílu, ta bouřka. A byla to krása nesmírná.
Zatím se z eskymáckého chlapce stal medvěd. Přál si to, bylo třeba nechat ho jít. Jsem průzračně smutná :-)
Johny Cash / Your own personal Jesus
slyšet? ale prosím, klidně
vidět? i tak
Your own, personal, Jesus
someone to hear your prayers,
someone who cares
Feeling unknown
and you're all alone,
flesh and bone,
by the telephone,
lift up the receiver,
I'll make you a believer
Take second best,
put me to the test,
things on your chest,
you need to confess,
I will deliver,
you know I'm a forgiver
Reach out and touch faith
Reach out and touch faith
Your own, personal, Jesus
someone to hear your prayers,
someone who cares
...
Zatím se z eskymáckého chlapce stal medvěd. Přál si to, bylo třeba nechat ho jít. Jsem průzračně smutná :-)
Johny Cash / Your own personal Jesus
slyšet? ale prosím, klidně
vidět? i tak
Your own, personal, Jesus
someone to hear your prayers,
someone who cares
Feeling unknown
and you're all alone,
flesh and bone,
by the telephone,
lift up the receiver,
I'll make you a believer
Take second best,
put me to the test,
things on your chest,
you need to confess,
I will deliver,
you know I'm a forgiver
Reach out and touch faith
Reach out and touch faith
Your own, personal, Jesus
someone to hear your prayers,
someone who cares
...
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)