Včera jsem si tu zavzpomínala na ten úžasný den v Dánsku na ostrově, s přáteli.
A pak jsem šla spát a umínila jsem si, že musím dnes nutně něco udělat. Já totiž musím složit obrovské díky vám, kteří jste v poslední době přispěchali za mnou s náručí otevřenou, doslova, či obrazně.
Ono je moc pěkné zažít něco na ostrově kdesi v mořích, ale podstatné je to, co zažíváte v úplně normálním běžném životě. A pokud máte v tom svém obyčejném životě takové přátele, kteří přijdou (zavolají, napíšou...) a dají něco ze sebe, protože vědí (nebo dokonce jen cítí!), že je toho třeba, pak není nutné plavit se na ostrovy. Někdy stačí náruč, něčí přítomnost, pár slov, pár pohledů.
A tak děkuju za návštěvy, za výlety, za náruče, za úsměvy, za upřímnost, za váš čas a za "lásku", kterou mi dáváte. Zdálo by se, že mezi přáteli je to přirozené, ale jednak není a druhak ne každý má takový poklad. Já ano :-) Někteří víte, jak moc pro mě jste, aspoň doufám. A jste.
Koneckonců proto hraju serenádu. Pro nás.
Žádné komentáře:
Okomentovat