Pí

Výborný film. Do hlavy pasuje. Vizuálně pro mé oči. Se skvělou muzikou dle mé chuti.
Pí. By Darren Aronofsky.

Don't Stay In School

Žít s lehkostí

Adame, díky za tip na video!

Howard určitě vypadá jako Bobby McFerrin

Mám svého boha. Stará se o mě a učí mě. To by bylo na dlouho.
Miluju Bobbyho McFerrina. Je nejen báječný muzikant s obrovským hlasovým rozsahem, ale taky... milej, hravej, moudrej.
Mám ráda jeho album Vocabularies, poslouchám ho často, ve tmě. Znám ho už dobře, ale zároveň vím, že to všechno vždycky slyším od začátku.
Už druhý den mi jede v hlavě Say Ladeo. Můžu dělat cokoli, je to tam. Dneska jsem si našla klip a ejhle, můj Howard určitě musí vypadat jako Bobby! Je to celej on... Že mě to nenapadlo dřív!

Kratší verze. Mám ráda tu dlouhou. Mám ráda čas.
(Víte, co je na tom opravdu fajn? Howard mi to možná pustil do hlavy právě proto, aby měl konečně tvář. Takhle my to máme s Howardem vždycky. Ať už je Howard kdokoli/cokoli, funguje to, to mi věřte.)

Evelyn Glennie

"Dnes večer budeme mít návštěvu. Sice takovou virtuální, ale teda.... hmmm...", řekla jsem včera a tys vůbec netušil, kdo to může být.
Ke mně přišla totiž už předevčírem. Připomněla mi, jak ráda poslouchám svět. Na návštěvu přišla Evelyn Glennie a přinesla dotek zvuku.
Evelyn Glennie je muzikantka. Hudebnice. Koncertuje, improvizuje, skládá hudbu, přednáší, cestuje po světě, dotýká se lidí zvukem. Hraje na všechno, na co lze vyloudit zvuk. Učí "neslyšící" děti čarodějství zvuků, učí je slyšet víc, než slyší "slyšící" lidé. Zvuk. Ona zvuk slyší celým tělem. O "sluch" přišla už v dětství.
Dáme si kousek z filmu. Je těžké vybrat...



Thomasovi Riedelsheimerovi se téměř až zázračně povedlo natočit film o zvuku, který i vy uvidíte.
Ještě jedna ukázka:



A ještě:


Tak co? Slyší nebo ne?

Kylesa

Jak jsem si je sem mohla nedat? (Jindro, dík za připomenutí včera při polífce!) Parádní koncert tehdy loni v listopadu na "Sedmičce"! Dvoje bicí, výborný kytary, výbornej zpěv, muzika barevná, i punková, i psychedelická, dobrý vtipy, každá písnička jiná.

Matroš

Spolehlivě ulítávám na Gnanmankoudji. Tvítla jsem o tom tuhle a byly dotazy, co že je to za matroš. Tož matroš to je. Laurent Garniere. To je něco jako Alois Jirásek francouzský muziky.

Tohle je celkem krátká verze, mám ráda ty dlouhé...
A neříkám, že čtu jenom Jiráska. Občas potřebuju jinej mazec. Dneska, vážení, dneska bych si tedy zatancovala, propláchla bych hlavu...

Kecak

Fascinuje mě tenhle kousek z Baraky:

Moc o tom nevím, ale snažila jsem se nějakou představu si udělat.
Tomu "tanci" se říká "kecak" (čte se to asi "kečak") a pochází z hunduistických oblastí Bali. Vůbec se nedivím, že to původně zřejmě byl rituální obřad, který se provozoval po nocích, vždy několik hodin po několik týdnů a sloužil k zahánění zlých duchů ve špatných časech.
Říká se mu ale také Ramayana Monkey Chant - je to pak tanec, který vypráví mýtus o princi Ramovi, kterému při záchraně unesené princezny Sity pomáhali Vanarové, opičí lidé. To tam pak ale samozřejmě vystupuje princ a princezna a zlý král únosce a celé je to kratší a často hrané pro turisty.
Mně se líp líbí představa několika hodin tance a tanečníků v tranzu.

Dodatek:
V sobotu v podvečer jsme se synem a s mým milým probírali léčivé a jiné vlastnosti rostlin. Celkem snadno jsme se dostali až ke kouzelníkům. Můj syn tvrdil, že kouzelníci nejsou. A my jsme mu tvrdili, že ano. Že jsou lidé, kteří prostě znají víc. Myslím, že v tom videu jeden je. (Nebo víc?)

Kamarád, co jsem na něj pyšná

Mám kamaráda. Je to takovej kluk :-) Byla jsem u toho, když začínal hrát. Držela jsem mu všechny palce v širokém dalekém okolí. Jsem pyšná! Protože je to pašák, kabrňák a ušiska a srdce má tam, kde mají být. Nechám se vzít na výlet do vesmíru, když hraje. Vybírám si, kudy to vezmu, al vděčně přijmu jeho nabídku, slyším, vidím, hraju si a gravitace ani čas neexistují. Psala jsem o tom trošku tady.
Jsem ještě víc pyšná! Protože se dal dohromady s prímovým Ferdou z Jihlavy, mají teď spolu o čtvrtou dimenzi víc. A víte, když jsem je naposled slyšela naživo, připadalo mi, že přesně ten Ferda mi tam chyběl. Let nahoru znám (a přijde mi občas od někoho jako klišé) - ale ten Ferda... nahodu to beru oklikama, hraju si a fakt se musím smát :-)

tak to byla Romanova (a už jejich společná) Cuba...
jenže... takováhle chvilka, to nic není... to chce žít v tom hodiny a hodiny a hodiny...

třeba takhle (byť tentokrát bez Ferdy)

Osudová

Tahle je moje osudová. Ona totiž zní jako já uvnitř, fakt.

Na cestu

Tak zítra brzy ráno konečně jedu.
Něco tu nechávám a něco mě čeká.

Mám sen: Bang & Olufsen

Přátelé, až jednou budu bohatá, budu mít doma alespoň jednu nádhernou věc od firmy Bang & Olufsen.
Dánská firma, založená v roce 1925 dvěma nadšenci do rádia. Byli podnikaví, odhodlaní vždy vytvářet to nejlepší a stále se zlepšovat. Fascinoval je Bauhaus. Už několik desítek let jsou vskutku "high end company".

Jednou ( je to tak 15 let) jsem viděla jejich CD přehrávač. Skvělý zvuk, luxusní ovládání a nádherný design. Byl dokonalý. Jejich integrované domácí systémy jsou skvostné.

Doporučuju projít se jejich stránkou. Už to je zážitek. Jo jo... :-)

www.bang-olufsen.com

Spoonman

Tohle mám prostě ráda. Zdá se to klidné ;-) Včera v noci ve tmě jsem na tom znovu ulítla, to by mi šlo...

28.4.09 - video už nefunguje, ale tohle snad jo.

Rushmore a The Kinks

Nedávno jsem viděla film Rushmore. Ale jo, bylo to fajn, trochu nenáročné, ale fajn. A byla tam dobrá muzika. Dáme si, s dovolením, hned dva úlovky z Tubičky:

The Kinks - "Nothin' In This World Can Stop Me Worryin' 'Bout That Girl"
tahle písnička mě tam obradovala velmi

kousek z filmu, s "Oh Yoko" od Johna Lennona

Lloyd Cole

Další z mých nenáročných muziček z cest po Británii v roce 1998.

Hipsway

Když už tak vzpomínám na svou první osudovou Británii... Tyhle hochy jsem si tam tehdá v devětaosmdesátém v létě nahrála (a asi 40 dalších kazet) a pak jsem je poslouchala na cestách po U.K. v místních busech.  Pravda, Hipsway jsou muzika pro nenáročné, pro mě ale mají doposud význam "jejich" videa, která jsem si točila očima do hlavy z okýnek autobusů, když mi oni hráli do uší z wolkmana :-)

Goodbye Mr. McKenzie

Dneska mě Petr vrátil k jedné kapele, co jsem ji kdysi znala kapánek líp, než jiné kapely :-) Myslete si co chcete, ale Martin Metcalfe má moc pěknou pusu ;-) No né, fakt, má. A smál se pěkně.

Tohle video jsem měla na videokazetě druhej den po tom, co to sestříhali... 

Fujiya & Miyagi

Rádio1 mi předvčírem našlo tuhle příjemnou kapelu. Šikovní hoši to jsou, fakt mě to baví.

Tolik hracích kostek jsem v životě neviděla :-)

Vanilka a jahody :-)

Je to pohodička, že jo? Tahle muzika :-) Najdete je i tady na MySpace.

Cesta "domů"

Letošní cesta domů byla... cestou.

Potkávala jsem každou minutou toho dne svoje srdce až do samé krajnosti a vůbec jsem se nedivila ničemu - žádným krásám, žádným emocím, žádnému protínání. Něha deště, barvy mraků, muziky, lesa i očí, prožitá místa, radost ze setkání tam na samém konci. Dárek od Howarda a od tebe. Dík za ten nádhernej den :-)

Mám rád ty co začínaj
Rozlišovat: jó nebo nebo
Mám rád ty co se vyptávají
Co už začínají
Rozlišovat: jó nebo nebo
Mám rád ty co se nespokojí
S jednou odpovědí
Rozlišují: jó nebo nebo
Mám rád ty co začínaj
Rozlišovat!

Bowie

Přemýšlela jsem už párkrát, co bych si tak dala na zeď, něco velkého, plakát třeba, v rámu. (Veliký rám bych si stejně ráda pořídila a třeba bych do něj dávala něco sama, něco svého. )
Včera večer jsem se dívala na dokument o Davidu Bowie. Ctím ho. Mám ho za tvořivého člověka.
Jeho bych si na zeď dala, velký obličej. Dal by na mě pozor, abych nebyla mimo a taky abych nebyla při zdi.

Ten hlas... jooooo!

Je to mimozemšťan...