Cesta za náprstníky a sovami

Jeli jsme ven. Už jsme to moc chtěli.
V Klobukách jsme vylezli ke kostelu a našli poklad. Pak jsme o kus dál v poli navštívili Kamenného pastýře.

Cesta nás náhodou zavedla do Peruce, kde Božena, "perůc" u studánky prádlo, padla do oka Oldřichovi.

My jsme však cílili do Panenského Týnce, nabrat energii. Japonský turista ji čerpal z nanuka, my z toho prazvláštního místa.

V Bílichově s námi pohovořil Březňák a v lese jsme si pak našli tiché místo na lesní večer u ohně, co zhasíná a rozsvěcuje les, se světluškami. Na lesní noc a na lesní ráno.

Teplice bývaly kdysi výstavní. Ale úpatí Krušných hor je přívětivé stále. Jsou tam sladké potoky, tajemná lesní promenáda a je tam les, kde bydlí sovy. Soví les. Když padá tma, povídají si a pak letí na lov.
Pak pršelo. Prošli jsme bezpečnou tmou a v dešti jeli krajem zpátky.

Ale já to všechno pořád mám před očima a dost se mi po tom stýská.
Všude tam byly náprstníky...

A znovu Kounovské řady

Byl první jarní den a bylo krásně. Jeli jsme tam zas a rozhodně ne naposledy. Příště obejdeme všechny řady velmi velmi pomalu a zkusíme v malém opukovém lomu najít zkameněliny (domorodci nám prozradili, kde se hledá nejlíp... jo!).

Kounovské kamenné řady

Zajeli jsme si v neděli odpoledne do Kounova. Bylo zasněžené jaro, jako od cukráře. Kraj pocukrovaný a navátý sníh vypadal jako z bílků - lesní mravenci by mohli svištět na lyžích ze závějí a připadat si jako v Alpách - sněhové duny, převisy a modrá obloha. Bylo krásně!
Kdysi dávno žili nahoře nad Kounovem na "stolovém" kopci, na Rovinách, lidé. Teď je tam les. Po lidech zbyly dlouhé řady kamenů, směrované od severu k jihu - patnáct řad, přes dva tisíce kamenů... Možná pravěká observatoř, možná kultovní místo...
Sníh jiskřil, les voněl jarem a všude byl klid.
Je to kultovní místo, teď už určitě ano.
Pojedeme tam ještě jednou, brzy, až nebude sníh a než bude tráva.
***
Co praví teta Wiki o Kounovských kamenných řadách