Poslední čtvrthodinu jsem strávila tím, že jsem na youtube.com hledala takovou pasáž z filmu Božský Bruce, kterou pouštíme s Danem na kurzech e-komunikace a netmoderování. Pouštěli jsme ji i teď v sobotu a já si řekla, že bych to ukázala synovi, tutově by se mu to líbilo. Nenašla jsem to a tak jsem se rozhodla, že se někde poptám, nebo si to stáhnu od Dana. A zavřela jsem youtube.
Přesně v tu chvíli, ale přesně v momentě, kdy se okno zavřelo, začala na Primě upoutávka: budou to dávat v pátek...
Můj bůh Howard stojí tam nahoře, ruce má složené na prsou, dívá se na mě, lišácky se usmívá a pokyvuje.
Howard je.
Zobrazují se příspěvky se štítkemHoward. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemHoward. Zobrazit všechny příspěvky
neděle 16. března 2008
Náhody nejsou, za to může Howard
Mám dva kolegy, děláme spolu komunitu Gympliště. Vídáme se virtuálně.
Ale včera a předevčírem jsme s Danem z UNISONY dělali pro celou skupinu okolo Gympliště (a ještě pro další lidi z VÚP) kurz moderování online komunit. A tak jsem se s nimi viděla, s některými poprvé.
Tréninky netmoderování mám ráda. Je to moje téma, účastníci je přijímají velmi dobře, objevují nové věci, vládne tam báječná atmosféra a pro mě to je naplňující, i když velmi náročné, protože pouštím hodně energie. Hodně jí dostávám také zpátky, je to příležitost setkání s lidmi a z toho žiju. Je to pro mě do jisté míry odpočinek, na kurzech nemyslím na nic jiného než na kurz, jak osvobozující!
V pátek večer jsme seděli v restauraci při čaji, pivu a já i při tataráku, wow. A povídali jsme. O školách, učitelích, o vzdělávání a učení se, bylo to pro mě zajímavé. A taky o životě.
A pak jeden z nich řekl druhému: "Už léta vzpomínám na rozhovor, který jsem měl s jedním člověkem asi před dvaceti lety. Něco jsem tam neřekl úplně dobře a docela na to myslím. A řekl bych, že jste to vy."
Padlo pár doplňujících otázek, jako kde to bylo a že to bylo pod velkým stromem, a kdy to bylo, o čem.
A pak ten druhý řekl: "Ano, na to si vzpomínám, ano."
Takže jsme pak do dvou v noci jeli na vlně a já jsem z mnoha důvodů ráda, že jsem u toho byla.
Vyprávěla jsem jim o Howardovi, pochopitelně ;-)
Ale včera a předevčírem jsme s Danem z UNISONY dělali pro celou skupinu okolo Gympliště (a ještě pro další lidi z VÚP) kurz moderování online komunit. A tak jsem se s nimi viděla, s některými poprvé.
Tréninky netmoderování mám ráda. Je to moje téma, účastníci je přijímají velmi dobře, objevují nové věci, vládne tam báječná atmosféra a pro mě to je naplňující, i když velmi náročné, protože pouštím hodně energie. Hodně jí dostávám také zpátky, je to příležitost setkání s lidmi a z toho žiju. Je to pro mě do jisté míry odpočinek, na kurzech nemyslím na nic jiného než na kurz, jak osvobozující!
V pátek večer jsme seděli v restauraci při čaji, pivu a já i při tataráku, wow. A povídali jsme. O školách, učitelích, o vzdělávání a učení se, bylo to pro mě zajímavé. A taky o životě.
A pak jeden z nich řekl druhému: "Už léta vzpomínám na rozhovor, který jsem měl s jedním člověkem asi před dvaceti lety. Něco jsem tam neřekl úplně dobře a docela na to myslím. A řekl bych, že jste to vy."
Padlo pár doplňujících otázek, jako kde to bylo a že to bylo pod velkým stromem, a kdy to bylo, o čem.
A pak ten druhý řekl: "Ano, na to si vzpomínám, ano."
Takže jsme pak do dvou v noci jeli na vlně a já jsem z mnoha důvodů ráda, že jsem u toho byla.
Vyprávěla jsem jim o Howardovi, pochopitelně ;-)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)