Don't Stay In School

Pravá a levá, to je oč tu běží

Proč neodejdou?

Dávná vzpomínka.
Jednou večer byla hustá mlha a venku tlumené ticho. Do toho ticha jsem zvenku zaslechla sténání a pláč. Zoufalé vzlyky nepřestávaly a byly drásavé a byla v nich slyšet fyzická bolest. Nepřestávaly. A nepřestávaly. Jen v nich přibývalo "prosím!"
Otevřela jsem okno a snažila se v mlze odhadnout, odkud ta paní pláče. Pak jsem zavolala na policii.
Přijeli, nechali si ukázat ten dům, také slyšeli. A pak šli dovnitř. Ten, který zůstal se mnou venku, mi řekl: "Víte, my stejně napoprvé nic nezmůžeme."
Šla jsem domů a ještě mnoho hodin seděla v tichu a tísni, že to uslyším zas.
Dodnes si její hlas pamatuju. To zoufalství v něm, prosbu o konec (všeho), ale také odevzdání.
Narazila jsem na zajímavé video, které skrývá víc, než kolik je v něm řečeno.

Pulčí lázně

Každý rok se tak nějak samo přihodí, že se v době pulců ocitneme někde blízko rybníka.
Když se v době pulců ocitnete blízko rybníka, klekněte na kolena a strčte ruku do vody co nejblíž k pulcům. Oni si na vaší kůži báječně pochutnají. Spousta malinkých tlamiček. Očistí vás, oberou. Je to přííí-jemnééé!

A nebo jim strčte nohu... to je pak... hodně veselo :-)

Paradox volby

Byla jsem kdysi v Holandsku. Byla tam šťastnou shodou okolností se stejným zájezdem i moje matikářka ze základky (mám ji ráda, matematiku moc ne).
Jednou jsme spolu šly po ulici a ona povídá:
"Vidělas ten stánek s těma šátkama? No ten byl hroznej!"
Lekla jsem se. Proč hroznej? Barevnej byl, to ano.
A ona pokračovala:
"Tam já bych si nevybrala ani za nic. Protože prostě těch šátků tam bylo tolik, že vybrat si by bylo zhola nemožný."
Ano, chápu to, chápeme to všichni (tedy skoro). Ale mluvit o tom umí snad úplně nejlíp tenhle pán:

Jak zapnout titulky?

Klikněte na červený nápis View subtitles a vyberte Czech...