Konečně moje chipsy!

Dnes je pamětihodný den. Dnes je den, na který jsem čekala celých 20 let (od své první návštěvy Británie) a nejméně jednou týdně jsem ho vyhlížela.
Dnes ráno jsem si šla koupit svůj oblíbený salám "cibulák". Bylo to drama, neboť na polici nad pultem, úplně nahoře, měli neznámý sáček s chipsy. Hleděla jsem na něj upřeně při čekání ve frontě a naděje ve mně rostla. Pak jsem položila onu zásadní otázku: "Prosím vás, ty brambůrky v zeleném pytlíku - jakou mají příchuť?" A paní prodavačka TO řekla. Ona zachovala stoický klid a pravila: "Ty jsou s vinným octem."
!!!
Už 20 let po obchodech hledám brambůrky s vinným octem... Dokonce jsem asi před sedmi lety psala do Choustníka do Bohemia Chips. Trvalo to, ale dnes to přišlo, dnes to konečně přišlo.
A nemyslete, že nějak přeháním, nebo co.
U nás v práci nikomu nechutnají...
Do Bohemia Chips jsem už samozřejmě psala, sluší se poděkovat.
:-)

Deset tatranek

Mí modří tatrankoví vědí.
Dali jsme si s Alešem spolu oběd. To není až tak neobvyklé, ale poslyšte dále.
Nejdřív byl rozhovor večer předtím (tedy v listopadu) (zkráceno):
A: "Jeden můj kámoš sněd za hodinu deset tatranek a strašlivě se zeblil."
L: "Deset tatranek je pohoda, úplně v klidu."
K: "No jo, to je prd. To jeden můj známej sněd 30 rohlíků."
A: "Rohlíky jsou dobrý, ale ty tatranky... ten kámoš vyblil takový hnědý hovno."
L: "Mně spíš příde, že ty rohlíky jsou moc, fakt, třicet je prostě moc."
K: "Jdete do toho? Zejtra jedem s Álou do Jičína, tak to nakoupíme.".
A: "Já jo."
L: "No já taky."
Ráno (tedy v prosinci) mi došlo, že to bude bez pití a tak vůbec.
V poledne kluci přijeli s pytlem rohlíků pro Aleše a deseti tatrankama pro mne. V deseti tatrankách je prej čtvrt kila cukru, dvě deci tuku... Ouvej. Sníst za hodinu a pak další hodinu nevyhodit. Fakt jsem měla bobky. Velký bobky. Ale ten pytel rohlíků byl zběsilej.
Dali jsme to místo oběda. Bylo mi líto polívky s kroupama, ale což.
Pak už mi bylo líto jen Aleše. Po sedmi tatrankách jsem měla ještě skoro polovinu času a bylo mi úplně dobře, tatranky mi pořád dokonce chutnaly. Aleš jel ty gumový rohlíky, i kousání muselo bolet.
A tak jsem po padesáti minutách měla hotovo a zahájila jsem hodinové čekání, jestli tatranky nevyklopím. Po půlhodině jsem si dala ešus kroupové polívky, já ji fakt ráda. Aleš se prokousal půlkou, tak asi. Chudák...
Tatranky jsou dobrý. Jo, dobrý jsou, tatranky :-)

Takový malý kuličky mezi zubama

Skoro se vám to stydím říct...
Ale zase... znáte mě, tak vás to nejspíš nezarazí ;-)
Zkrátka:
Včera jsem došla do drogerie a koupila si takový mycí gel na obličej. Od Dermacolu, jsem totiž vlastenec a ráda jsem věrná značce. Ten gel je zvláštní tím, že má v sobě takové zajímavé malinké průhledné jakobygumové kuličky, na které se prý váže špína a tak prý to ten obličej pěkně umyje. A umyje, to dosvědčím. Ani mi moc nevadí, že se mi při tom mytí pokaždé dostane do pusy nějaká ta kulička, uvízne nejspíš mezi rty a pak vklouzne dovnitř. Zvláštní je, že se nedá rozkousnout, koneckonců ani rozmačkat mezi nehty, když si ji vyplivnete opatrně na ruku.
Dnes ráno jsem si báječně umyla obličej a pak jsem si celkem spokojeně hrála v puse s těmi kuličkami, ale stejně jsem je nerozkousla.
No.
Odpoledne jsem šla nakoupit a oni tam v té Jednotě měli zlevněný kaviár... hehe :-D
Ne, Alahu, nespletla jsem si je, to ne, právě že nejsou kuličky jako kuličky :-)
Ty kaviárové jsou na vařeném oloupaném a rozkrojeném velikonočním vajíčku dost dobré. Na rohlíku taky ;-)
A když vám po chvíli vyleze zpoza zubu nějaká ta kaviárová kulička, úplně v pohodě ji můžete rozkousnout. V tom je ten hlavní rozdíl :-D