Jednoduché

Slyšela jsem nedávno o člověku, který jezdí často za polární kruh. Prý si tam nejlíp uvědomí, co nepotřebuje.

...

Fujiya & Miyagi

Rádio1 mi předvčírem našlo tuhle příjemnou kapelu. Šikovní hoši to jsou, fakt mě to baví.

Tolik hracích kostek jsem v životě neviděla :-)

Vanilka a jahody :-)

Je to pohodička, že jo? Tahle muzika :-) Najdete je i tady na MySpace.

File not found

Od lesa

Byla jsem v lese. Obloha byla modrá úplně zcela, slunce hřálo jako v září a vítr foukal taky jako v září (brzy bude čast vyvenčit všechny naše draky). Byl tam klid a všude kolem život. Ráda chodím trávou a dívám se a poslouchám a sahám kolem.

Šla jsem po stezičce v březině, kde do mě předloni málem narazil jelen. 

Vážně. On šel totiž tehdy tou březinou směrem k cestě, kde jsem stála potichu já. Na zemi tam byla spousta větví, a tak je opatrně překračoval, díval se pod nohy a nevšiml si mě. Úplně velikej jelen s velikýma parohama. Stála jsem potichu na cestě a říkala jsem si: "Teď už si mě všimne... Ne, tak teď už si mě prostě musí všimnout... Ne... No ale teď už fakt..." Prohlížela jsem si ho, byl nááádhernej a obrovskej. Došel na čtyři metry a uviděl mě. Ten jelen vykulil oči, nekecám, dovopravdy vykulil oči, otočil se a v těch popadaných větvích zakopával pryč, parohy se mu mlátily o břízky, chudákovi. Volala jsem za ním: "Neutíkej, dyť si ublížíš..." Óbrovskej a nádhernej.

Tentokrát jsem nepotkala jednoho jelena, ale dva. Tak asi na osm metrů. Když jsme se uviděli, chvíli přemýšleli, kudy utečou, a vybrali si špatně. "Tam néé, tam je plot, haló!" Když sami zjistili, že to tamtudy nepůjde, vrátili se kolem mě a utekli na druhou stranu. Neprchali, oni odběhli lehkým klusem. A byli nádherný, obrovský a nádherný.

Ležela jsem pak na trávě a dívala se nad sebe na vysokou břízu. Ohýbala se ve větru, pod tím modromodrým nebem, listy se vrtěly a vlály a šuměly a občas některý odletěl s větrem.

Ve světle toho všeho myslím, že na trable a potíže je třeba jít od lesa :-)

Robert Maurus, Birch trees Over Water

Carry On

Dáme si ještě jednou ty čtyři pány.

Takže Crosby, Stills, Nash and Young na last.fm.

Máte tam video, ale je na něm jen zvuk, obraz nečekejte. A pod tím text.

Tak, jdeme na to TADY.

((Nejdeme. Last.fm už jen placeně, takže máme po žížalkách.))

Open Up

Půjčila jsem si CDčko. Takový starý album, legendární. Když jsem byla opravdu malá, učila jsem se z něj angličtinu. Mám k tomu prostě vztah :-)

Open up, open up

Baby, let me in

You expect from me to love you

When you hate yourself, my friend...

>>> tady je ten kousíček, klikněte v přehrávači (vpravo) na šipku :-)

((Oops, tak prej už ne, last.fm jen placeně, mí namlsaní přátelé))

Urychlovač a urychlená já

Spěchám, víte? Zítra startuje naostro GUG a tak vůbec. Musím se na to připravit, aby mě nezaskočila tréma. Honem.

Martina na mě ve skypu mává, to nemůžu minout, ahoj, Martino, máš se?, grupy šlapou, jo? no prima, ale jdi, já jsem vám s tím pomohla hodně ráda, držím vám palce, jste šikovní...

Nazdar mami, no jasně, všechno v pořádku, Ondrovi noc není a já teď celkem musím kmitat, víš, promiň...

Jeee, Petře, mohl bys mi zavolat tak za hodinku, prosím tě, já bych něco domákla a pak dáme řeč, šlo by to? (pokus o řízení procesů)

No, Jirko, tohle fakt nevím a já to teď nemůžu hledat, nevadí to moc?...

Otevřu si přípravu na GUG a teď už fakt žádné rozptylování, jen ještě Milanovi odpovím, je príma a navíc guger. A pak už jen GUG. Honem, po hlavě do toho.

Píše Vojta...

Zahazuju time management, tah na branku, odsunuju všechno, protože (a kdysi jsem o tom věděla, ale to jsem ještě byla hloupá a nepřišlo mi to tak zásadní): Zítra startuje obrovský urychlovač LHC, 27 km dráhy, pustí do něj částice, ale zatím jen jedním směrem. Až je totiž pustí proti sobě a urychlí na rychlost světla (!?!), nechají je do sebe vrazit, bude to něco jako malý velký třesk, a budou se dívat, co se přihodí, jaké částice z toho vyletí. Rozumíte? Já málo, ale možná i dost. 

Zpomaluju, jdu si nalít pivo, ono všechno má svůj vesmírný čas a já jsem vážně malá. Pak popovídám s Milanem, zavolám Petrovi, najdu Jirkovi, co potřebuje. A pak, až bude klid (před třeskem), začnu znovu přemýšlet o tom, jak zítra pojedu do Prahy a co všechno se tam stane. Před třeskem.

Držím jim palce, ať ten "collider" šlape, jsem totiž zvědavá.