Dneska mám malé narozeniny. Slavím malé narozeniny už celá desetiletí ;-) Lidi, dyť já s tím začla někdy na gymplu!
Malé narozeniny jsou narozeniny, které nemáte jednou za rok, ale každý měsíc. Pro mě jsou lepší než ty velké. Ty malé jsou jen moje, je to jiný den než ty ostatní, už od rána.
Celý den si něco dopřávám. Občas si koupím čokoládu, tatranku, někdy jdu na oběd, často večer nepracuju, alébrž piju pivo, víno, kakao, nebo čaj z krásné konvice nalitý do krásného šálku, co se z něj pije se zvednutým malíčkem. Ono hlavní je žít ten den s výjimečným pocitem.
Málokdo moje malé narozeniny zná ;-) Ale někdo jo. Dneska jsem třeba dostala od Josefa báječnou koblihu s čokoládou, to bylo hezký.
Možná vám to přijde praštěný, ale představte si, že máte jednou měsíčně v kalendáři předepsanej vlastní pěknej den!
A představte si, že váš člověk (třeba syn) taky slaví malé narozeniny, to už máte dva pěkné dny měsíčně. Ono u dětí je to vůbec fajn, protože kdykoli žádají třeba párek v rohlíku, hranolky, nebo nějakou pitomost (třeba umělohmotnej záchod s malými kulatými bleble bonbóny) a trvají na tom a moc si to přejí, můžete jim slíbit: "Jasně, přej si to k malým narozeninám a já ti to určitě koupím." Před narozeninami je záchod zapomenut. Když není, pak to váš člověk opravdu hodně chtěl.
A tak teď kmitám a spěchám, abych vyškrtala To-Do list co nejvíc a mohla si večer dát na stůl nohy místo notebooka. Hraju si náladově hlasitě Rádio1, chroupu k tomu "salt and vinegar sticks", takové křupky s vinným octem. Těšila jsem se, že sním narozeninově dvoje, jedny odpoledne a jedny večer, jenže... fakt to štípe, ten vinnej ocet, a to jsem teprv v půlce těch prvních! Mňam :-)
