Dva úplní přátelé

Poslouchám na Vltavě úryvky z korespondence Jana Wericha a Jiřího Voskovce. Vyšly tři knihy jejich dopisů. Listovala jsem jednou a bylo to nesmírné. Moc si ty knížky přeju, velmi, až budu jen o málo víc bohatá, určitě si je koupím a zřejmě nad nimi budu brečet. Tak zvláštně mě to čtení bolí, asi krásou těch lidí.

Putování Smůly za štěstím

Až budou u nás v Kladně v loutkovém divadle Lampión dávat zas Putování Smůly za štěstím, třeba i ve všední den dopoledne, vezmu si dovolenou a půjdu na to počtvrté…

Poprvé jsem to viděla na premiéře, tehdy jsem netušila, že nejdu a taky jdu na pohádku. Ale od prvního kroku smolaře Smůly to bylo neobyčejné a uchvacující pohybové divadlo. Snad neprozradím tajemství: Smůla opravdu nakonec najde své štěstí, ale nejprve musí vyrůst, protrpět vlastní neúspěchy a „smůly“, setkat se s kouzelnicí, putovat fantastickými krajinami, potkávat tajemné bytosti a objevovat vlastní hodnotu. Ovšem jak tak putujete se Smůlou tím zvláštním světem, putujete hudbou, jednou hudební peckou za druhou. A co víc: Muzika se váže s formou, s pohybem, tancem, pantomimou, barvami, ale jaksi klouzavě, takže občas vám mráz leze po zádech, jak se hudba a pohyb zesilují navzájem, a pak se zas bavíte nadlehčeným surrealistickým pojetím muzikálových hitů, nebo vskutku vášnivou italskou písní. Celou dobu jdete s ním, se Smůlou, za jeho (a koneckonců i vlastním) štěstím. Herci jsou celou dobu na jevišti a jedou a musí to být dřina, ale oni tančí a hrají (bez jediného slova) s takovou radostí, energií a nadhledem, že jsem to doposud podobně nikdy v divadle nezažila, je to opojné a strhující. Doplním výborný a vtipný výběr hudby i choreografii.

Předvčírem jsem „putovala“ v první řadě a zas jsem to obrečela, dojetím i smíchy. A tak myslím, že byste to zkrátka měli také vidět. Je to také ideální školní představení pro lehce odrostlé děti. Syn je v páté třídě, vadí mu, když jeho spolužáci v divadle ruší a jsou „nad věcí“, ale tentokrát prý to bylo jinak.

Putování Smůly za štěstím, divadlo Lampión (foto: Martin Drtina)

Stříbrný luh

Seděla jsem v sobotu odpoledne na skále nad Berounkou, kolem kvetly koniklece a voněla vyhřátá stráň, řeka svítila jako zrcátka, po břehu pode mnou projela parní lokomotiva a slunce už bylo docela nízko.
A to je celé :-)

Moravsko-německá óda na radost

Jedna základní škola v Liptálu má kamaráda a příznivce v Lidicích. A ten kamarád je i mým kamarádem. Dost mě zná, proto mi poslal prosbu paní Pilné vychovatelky z družiny z Liptálu - prosbu o pomoc při hlasování o nejlepší hrneček vyrobený v jejich keramické dílně. Ten kamarád z Lidic věděl, že pro mne je to výzva, která se neodmítá.

I vyvolila jsem si složitě hrnečky, přidělila jsem body a bylo to vskutku náročné, neboť to je záležitost ošemetná.

Paní Pilná vychovatelka je šikovná a zdatná a tak z našich mailových hlasů vyráběla hlasovací lístky ve snaze, aby jich bylo prostě móóóóóc. Dneska přišel odkaz na to, jak probíhalo vyhodnocování soutěže.

A teď: Je dobře, když lidé věnují svůj čas neznámým dětem z neznámé školy v Liptálu. To je jasné. Ale jeden člověk věnoval času ještě víc a napsal ke svému hodnocení dopis všech dopisů.

Najdete ho v Tiskové zprávě o průběhu hlasování „ SOUBOJ HRNKŮ 2009“.
AKTUALIZACE:
Tiskovou zprávu už z webu školy stáhli. Ale já si ji stáhla dřív. Doufám, že se nebudou zlobit, když vám ji tedy ukážu já. Tady je. Stojí opravdu za to!

Vidím duchy

Přátelé, v posledních dnech se mi několikrát stalo, že jsem postranním viděním zahlédla ducha. Kolem mě se občas něco mihne, poměrně pomalu. Otočím hlavu... a nic.

Už slyším, jak mi říkáte: "Tak to bys měla asi víc odpočívat", nebo "A nechceš s tím někam zajít? Třeba k očnímu?"... Ale umím si taky představit, jak jeden z vás řekne: "A co? Dobrý, ne?" :-)

A já si to totiž myslím taky. A těžko bych vám vysvětlovala (jen některým), že se ti duchové občas na mě i chvilku dívají.

Proč uvšechvšudy nechodím častěji do Národního divadla?

No proč? Nevím.

Lístky je sice třeba kupovat daleko dopředu, ale vyrazit si v sobotu odpoledne do Zlaté kapičky není přece žádný problém.

Byli jsme včera na Našich furiantech. A mně se to zkrátka líbilo. Bavilo mě to. Dívala jsem se kukátkem z bidýlka na druhé galerii na takovou běžnou vesnici a její lidi a připadalo mi, že tuhle hru vidím konečně dobře.
Doporučuju zajít si občas do Národního divadla.

Nebo jinam do divadla.

Mám sen: Bang & Olufsen

Přátelé, až jednou budu bohatá, budu mít doma alespoň jednu nádhernou věc od firmy Bang & Olufsen.
Dánská firma, založená v roce 1925 dvěma nadšenci do rádia. Byli podnikaví, odhodlaní vždy vytvářet to nejlepší a stále se zlepšovat. Fascinoval je Bauhaus. Už několik desítek let jsou vskutku "high end company".

Jednou ( je to tak 15 let) jsem viděla jejich CD přehrávač. Skvělý zvuk, luxusní ovládání a nádherný design. Byl dokonalý. Jejich integrované domácí systémy jsou skvostné.

Doporučuju projít se jejich stránkou. Už to je zážitek. Jo jo... :-)

www.bang-olufsen.com