Plekanec

Dnes ráno jsem frčela do Prahy. Nastoupil i pán s baťochem a ejhle, znal se s řidičem autobusu. Neposlouchala jsem je, počítala jsem žlutá auta, ale:

"No von mi kámoš zavolá, kdyby něco."

A po chvíli:

"Tak prej tři jedna Plekanec".

Šla jsem po Václaváku a Jindřišskou. V ulicích se neslo tiché vlnění: "Tři jedna Plekanec, tři jedna Plekanec, tři jedna..."

Ale jo, já jsem celou dobu věděla, o čem se mluví :-)

Osudová

Tahle je moje osudová. Ona totiž zní jako já uvnitř, fakt.

Audiogalerie...

Dostala jsem od známého zprávu, že programoval pro rozhlas audiogalerii... Audiogalerii? To zní dobře. A ona zní dobře. A vypadá dobře. A funguje dobře.

Dejte si třeba přednášku Davida Vávry.

Nebo se podívejte, co je ještě v nabídce.

Čarodějný dýchánek

Trochu jsem se bála tam jet, ale chtěla jsem tam jet (s tebou, víš).

Seděli jsme na střeše hospody, pod námi to dunělo zvukovou zkouškou, bylo to príma, ale bála jsem se.

Sešli jsme dolů do sálu a já dostala čas, hodně času. Když to pak už opravdu začalo, byla jsem připravená a strach byl fuč.

Vplula jsem a našla si vlnu. Byla hůůůůůůůůů vysoká a dalo se stát na její přední hraněěěěě. Vlna s vlnou si mě předala a pak další a dalšííí... a já se nechala. Mohla jsem si vybírat vlny.

Mohla jsem si vybírat, jak rychle a kudy pojedu. Střihla jsem si občas skočit skrz, frčela jsem rychle rychle rychle a ten zvuk byl totální. Spousty bubeníků se slily do linek a ploch a byl z toho takovej výlet prostorem, jakej jsem sjela prvně.

A další. A znovu. Počkat si a pak už si jenom užívat tu svobodu. Nechtěla jsem v žádným případě přestat.

Jooo! Hardcore! Jooooooo!

Witch Hunt!

Witch Hunt!

Vidění

Dnes odpoledne jsem v papírnictví potkala známou. Má chatu ve Zbečně, my jsme tamtéž jezdívali kdysi na prázdniny.

"Jé, Leni, to jsme ráda, že tě vidím, já ti musím něco říct. Mně se o tobě v sobotu zdálo. Teda vlastně spíš o tvým tátovi a o babičce. Ani nevím, co to bylo, ale oni dva tam byli určitě a mě to dost překvapilo."

"Já vám musím vlastně taky něco říct. Ona totiž babička v sobotu v poledne v klidu a míru umřela."

(Pozn.: Bylo jí 90 let a svého syna přežila o tři roky...)

Na cestu

Tak zítra brzy ráno konečně jedu.
Něco tu nechávám a něco mě čeká.

Těšení až do ticha

Viděla jsem minulý týden psa, jak se těšil. Tak moc se těšil na jiného psa, až se přestal vrtět, lehl si, hlavu položil na tlapy a těšil se ještě víc, chvěl se těšením.
Jak končil týden, těšila jsem se, občas jsem si položila hlavu a těšila jsem se ještě o to víc.
Občas je nutné být vděčný i jen za to těšení, byť po něm nepřijde nic než kousek další naděje.