Cesta za náprstníky a sovami

Jeli jsme ven. Už jsme to moc chtěli.
V Klobukách jsme vylezli ke kostelu a našli poklad. Pak jsme o kus dál v poli navštívili Kamenného pastýře.

Cesta nás náhodou zavedla do Peruce, kde Božena, "perůc" u studánky prádlo, padla do oka Oldřichovi.

My jsme však cílili do Panenského Týnce, nabrat energii. Japonský turista ji čerpal z nanuka, my z toho prazvláštního místa.

V Bílichově s námi pohovořil Březňák a v lese jsme si pak našli tiché místo na lesní večer u ohně, co zhasíná a rozsvěcuje les, se světluškami. Na lesní noc a na lesní ráno.

Teplice bývaly kdysi výstavní. Ale úpatí Krušných hor je přívětivé stále. Jsou tam sladké potoky, tajemná lesní promenáda a je tam les, kde bydlí sovy. Soví les. Když padá tma, povídají si a pak letí na lov.
Pak pršelo. Prošli jsme bezpečnou tmou a v dešti jeli krajem zpátky.

Ale já to všechno pořád mám před očima a dost se mi po tom stýská.
Všude tam byly náprstníky...

Pulčí lázně

Každý rok se tak nějak samo přihodí, že se v době pulců ocitneme někde blízko rybníka.
Když se v době pulců ocitnete blízko rybníka, klekněte na kolena a strčte ruku do vody co nejblíž k pulcům. Oni si na vaší kůži báječně pochutnají. Spousta malinkých tlamiček. Očistí vás, oberou. Je to přííí-jemnééé!

A nebo jim strčte nohu... to je pak... hodně veselo :-)

Kylesa

Jak jsem si je sem mohla nedat? (Jindro, dík za připomenutí včera při polífce!) Parádní koncert tehdy loni v listopadu na "Sedmičce"! Dvoje bicí, výborný kytary, výbornej zpěv, muzika barevná, i punková, i psychedelická, dobrý vtipy, každá písnička jiná.

Gůgl padá... žuch

No vážně.
Když padají hvězdy, něco si přejeme. A když padá Google?
Vymyslete přání a počkejte až poletí Google....

Projektově brejlím

Ovanul mě v poslední době podezřele častokrát, ten dojem. Při nejrůznějších příležitostech.
Něco jako rozhozený cyklus.
Cosi nezačíná na samotném začátku, mlhou tápe cestou a nekončí až na úplném konci.
Na začátku chybí vize a na konci ohlédnutí. A pak to celé jet odznova.
To jsem vážně tak ujetá na projektové řízení? Nebo mám prostě jen ráda před sebou vizi a za sebou jasno?
;-)

Zatracený ADHD

Napsala jsem teď na jednom serveru do diskuze toto:

Ahoj :-)
Mám dys syna 12 a půl.
To, co to čtu v článku i v diskuzi, mě děsí.
My jsme už ve školkových letech chodili k psycholožce na testování. Seděla jsem ve stejné místnosti a ona mi pak pečlivě vysvětlila nejen výsledky, ale i co jsem viděla a slyšela při testování. Nebylo to sice příjemné, ale možná vlastně i bylo, protože jsem už pochopitelně leccos věděla, ona to jen pojmenovala a shrnula. Navíc mě i směrovala k tomu, jak se s čím srovnat, co po synovi mohu a nemohu chtít, jak se  budu cítit já. Odcházela jsem poučená a v podstatě i povzbuzená, nenechám se hned tak něčím semlít. Chodili jsme tam opakovaně a tak jsem pěkně viděla, jak se nám to vybarvuje a vyvíjí :-)
S PPP mám celkem neutrální zkušenosti. O tom psát nechci.
Zato škola byla první dva roky peklo a pořád dojíždíme na to, co se o sobě "dozvěděl" v první a druhé třídě: Že nemá moc smysl, aby se snažil, protože stejně bude vždycky za debila (no ano, přesně takhle). Že učení je dřina a žádná radost v tom není. Ono toho bylo víc, ale tady to stačí takhle :-)
A tak prosím: Nestresujte ani své dítě ani sebe. Radujte se z toho, co dovede, co zvládnete spolu, hrajte si, povídejte si, vařte spolu, uklízejte spolu, dělejte radostně věci spolu a mějte na sebe čas. Tak nejlíp poznáte, co vaše dítě potřebuje. Pokud máte poučení od rozumného psychologa, bude vám to všechno sedět k sobě. Dávejte pozor, abyste nebyli uhonění vy, rodiče. Mám zkušenost k nezaplacení: můj syn dokáže kompenzovat hendikep, protože mu rozumí a protože ví, že na to má. Jenže to ho ve škole nenaučili. Ano, ve škole jsou stále potíže, ale novou paní učitelku jsem prostě vyškolila sama, jo, dá se to tak říct.
Já vím, je to těžké, pamatuji si nespočet bezesných nocí. Něco nejde vůbec, něco jde pomalu, někdy se brečí, někdy se ječí. Spolehlivě je to ale vždycky horší, když JÁ jsem pod tlakem. A můžu si klidně myslet, že zvládám. To pak totiž tolik syna neposlouchám...
Obdivuji svého syna. Myslím, že se dá říct, že je moudrý. Přestože má teď v šesté třídě trojky, neboť zkrátka nedokáže přinést všechny pomůcky a splnit všechny úkoly. Ono to napřesrok bude zas lepší a také se objeví nové trable. Jsme připraveni na obojí :-)
Hlavně klid, vážení. Si tedy myslím, já.
Lenka

Matroš

Spolehlivě ulítávám na Gnanmankoudji. Tvítla jsem o tom tuhle a byly dotazy, co že je to za matroš. Tož matroš to je. Laurent Garniere. To je něco jako Alois Jirásek francouzský muziky.

Tohle je celkem krátká verze, mám ráda ty dlouhé...
A neříkám, že čtu jenom Jiráska. Občas potřebuju jinej mazec. Dneska, vážení, dneska bych si tedy zatancovala, propláchla bych hlavu...