Výlet do lesa

Můj kamarád Hanuš by možná (kdysi) řekl: "Na výlet do lesa choděj ve dne jen srabi."
Ne, není to tak, nelekejte se, ale fakt je, že my chodíme do lesa rádi v noci.
Proč?
Když přijedete do lesa ještě za světla, vstoupíte do cvrlikání a ruchu. A jak se šeří, začne se les měnit. Vkrádají se stíny, nebe nad špičkami stromů se mění, zvuky tichnou. Jestli se ve dne cítíte s lesem srostlí, pak v noci je ten pocit mnohem silnější. Les je v noci prostě nádherný!
Když se setmí, přijde kouzlo tmy. Ona ta lesní tma má spoustu odstínů, podle toho, pod kterým stromem žije. Jak jdete, vidíte tmou. Nevidíte ostře kam šlapete, často ani kam jdete. Můžete ale úplně klidně jít i po cestě, kterou vůbec nevidíte! Buď se budete dívat nahoru, jak se stromy rozestupují, nebo půjdete prostě jinak - dáte důvěru svým nohám, jen jdete, hlavě se uleví. Tma vás učí "v tom" chodit. Ale hlavně: černočernou tmu v lese zažijete málokdy. I když ano, stalo se nám to, jo!
Když sejdete z cesty dobrovolně, když půjdete přímo lesem, dostanete se na místa, kam byste za dne nešli. Protože by se vám nechtělo lézt kopřivami a přes větve. Že zakopáváte? Ano, ale míň než ve dne, i v tom je kouzlo tmy!
Hlavně na baterku zapomeňte, je naprosto zbytečná. Vidíte s ní jen přímo před sebe, kolem už nic, baterka vás zavře do zkumavky a kazí kouzlo tmy.
Posaďte se a poslouchejte. Všude kolem vás je život: ve stromech, v trávě, v ptácích i zvířatech a dokonce i v těch kopřivách a svízeli.
Nebojte se. Je tak nádherné se nebát! V lese nemusíte. Proč taky. Respektive, bojte se, ano. Myslivců. Jak zaslechnete střelbu, honem pryč!

Howard určitě vypadá jako Bobby McFerrin

Mám svého boha. Stará se o mě a učí mě. To by bylo na dlouho.
Miluju Bobbyho McFerrina. Je nejen báječný muzikant s obrovským hlasovým rozsahem, ale taky... milej, hravej, moudrej.
Mám ráda jeho album Vocabularies, poslouchám ho často, ve tmě. Znám ho už dobře, ale zároveň vím, že to všechno vždycky slyším od začátku.
Už druhý den mi jede v hlavě Say Ladeo. Můžu dělat cokoli, je to tam. Dneska jsem si našla klip a ejhle, můj Howard určitě musí vypadat jako Bobby! Je to celej on... Že mě to nenapadlo dřív!

Kratší verze. Mám ráda tu dlouhou. Mám ráda čas.
(Víte, co je na tom opravdu fajn? Howard mi to možná pustil do hlavy právě proto, aby měl konečně tvář. Takhle my to máme s Howardem vždycky. Ať už je Howard kdokoli/cokoli, funguje to, to mi věřte.)

Nespravedlnost... ?

Včera a předvčírem jsem:
Dělala mnoho hodin divnou práci s obrovskými excelovskými tabulkami. Po prvním dnu mi hlava třeštila, druhý den byla na ulomení. Sáhla jsem si na dno chápacích schopností, únava, stres.
Byla u zubaře. Dostala jsem trojitou dávku anestetika, protože jsem prostě nebrněla a nebrněla, asi jsem byla proti nebolesti obrněná.
V noci na dnešek jsem málo spala.
...
Můj milý včera vyvolával bubnováním déšť, spal v noci venku a snídal jahody přímo na poli.
Já chci taky!
Nespravedlnost?
Divná práce občas být musí. Pochopila jsem nakonec všechno a užila si do dna pocit výhry.
Zub nakonec nepřišel vytrhnout, naopak, má epesní obezdívku a dokud drží, nebudu královna (s korunkou).
Dnes v noci jsem si parádně poslechla muziku. Trochu jsem tančila...
Nespravedlnost?
No... záleží na úhlu pohledu a ten si můžete vybrat prostě sami. Svoboda!
Jdu se projít.

Souboj hrnků 2011

Tento týden mám fest šrumec.
Ale!
Pro souboj hrnků si čas najdu.
Souboj hrnků mi před dvěma lety přinesl velký dárek: při vybírání mých nej-hrnečků a hlavně při čtení zprávy o průběhu hlasování. Viz ZDE, prosím.
Letošní souboj hrnků stiháte taky, TADY.

Tak já vám nevím, jak to s tím (rušením škol) vlastně je...

Tak já vám nevím.
A buď to potřebuji vysvětlit, nebo jen zas a znova prozřít. Nerozumím, nebo se jen s tím stále ještě naivně peru?
Můj dobrý přítel učí na gymnáziu. Je to kvalitní gymnázium. Pravda, vím to jen... z doslechu, nechodila jsem tam. To gymnázium má být sloučeno - se střední zdravotnickou školou a s obchodní akademií. Vzdělávání chřadne i ve Šluknovském výběžku.
Viz článek v médiích, viz prohlášení na stránkách školy.
A dále:
Respekt.cz - článek "Vyzkoušíme, uvidíme". Cituji:
"Jablonecká gymnázia sice fungují výborně, ale při klesajícím počtu dětí opouštějících základní školy by podle krajského náměstka pro školství Radka Cikla (ČSSD) kvůli nim ve městě a blízkém okolí zůstaly prázdné odborné školy."
No nevím.
A jak to tedy je?
Není gymnaziální vzdělávání trochu specifické? Není důležité mít v kraji absolventy gymnázií, kromě soustružníků? Zná někdo v kraji prognózy, čísla? Je to opravdu "optimalizace" sítě škol?
Ekonomicky nevím, ušetří kraj vůbec? Zná někdo ta čísla?
Nebo zůstane zachována ta škola, o které na kraji lépe vědí... z doslechu...
Nebo je to otázka loktů?
A nebo se jen krajské vlády snaží splnit plán mystéria školství?
Plány mystéria školství...
Je to tak všude?
Začínám se pochechtávat...
Proč já nejsem radši zahradníkem...

Ukázala

Bulvár poznám také tak, že mi zábleskem v koutku oka uvízne, že "ta ona některá celebrita ukázala cosi". Zrovinka před chvilkou se mi to stalo!
Mám oběd, chvilku klidu. A tak jsem si dala vyhledat "hanychová ukázala". Podívejme na namátkový výběr:

Agáta Hanychová ukázala prsa na internetu.
Agáta Hanychová ukázala svou 'číču' (nič vulgárne)
Agáta Hanychová: Ukázala prsa, záda i tetování.
Odvážná Hanychová. Ukázala téměř vše.
Hanychová ukázala své podzimní sněhule.
Hanychová ukázala nahý zadeček: Po ošklivých dolíčcích ani památky.
Agáta Hanychová ukázala nejen podvazky.
Agáta Hanychová konečně ukázala své nahé tělo!
Agáta Hanychová - Ukázala »plastiku prsou«!
Agáta Hanychová ukázala zase bradavku.
Hanychová ukázala na kameru zranění i kalhotky.
Agáta Hanychová ukázala kalhotky jako Paris Hiltovová. (Hiltovová, vážně, pozn. Lenka)
Agáta Hanychová: Ukázala zadek v luxusním autě.
Hanychová ukázala milence.
Agáta Hanychová: Ukázala, jak se testuje na AIDS.

...
"Agáta Hanychová ukázala bříško a ultrazvuk." To jsem zahlédla dneska.
A tohle je hodně blbej blogpost :-D

Evelyn Glennie

"Dnes večer budeme mít návštěvu. Sice takovou virtuální, ale teda.... hmmm...", řekla jsem včera a tys vůbec netušil, kdo to může být.
Ke mně přišla totiž už předevčírem. Připomněla mi, jak ráda poslouchám svět. Na návštěvu přišla Evelyn Glennie a přinesla dotek zvuku.
Evelyn Glennie je muzikantka. Hudebnice. Koncertuje, improvizuje, skládá hudbu, přednáší, cestuje po světě, dotýká se lidí zvukem. Hraje na všechno, na co lze vyloudit zvuk. Učí "neslyšící" děti čarodějství zvuků, učí je slyšet víc, než slyší "slyšící" lidé. Zvuk. Ona zvuk slyší celým tělem. O "sluch" přišla už v dětství.
Dáme si kousek z filmu. Je těžké vybrat...



Thomasovi Riedelsheimerovi se téměř až zázračně povedlo natočit film o zvuku, který i vy uvidíte.
Ještě jedna ukázka:



A ještě:


Tak co? Slyší nebo ne?