čtvrtek 15. ledna 2009
Jan Kaplický
Když jsem se vrátila z jedné ze svých delších cest do Británie, úplnou náhodou se mi obzory světa rozšířily o Jana Kaplického. Prostě jsem někde zahlédla obrázek obchodního domu Selfridges a měla jsem vztek, že jsem se vrátila z Británie, aniž bych to tam viděla. Vyhledala jsem si další jeho práce, viděla jsem dokumentární film o něm, jakmile někde padlo jeho jméno, zpozorněla jsem. Těšila jsem se na Knihovnu. A prd... Zajímal mne, fascinoval mne a vážila jsem si ho. Zemřít v den, kdy se narodí dcera, je strašné. Pociťuju jako osobní ztrátu, že Jan Kaplický nežije.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
1 komentář:
Nápodobně, velmi mne to zarmoutilo. Jeho díla byla skvostná, ale jeho život musel být neméně zajímavý. Knihovna by měla být postavena, přinejmenším jako pietní akt. Pánové oficíři mu překazili projekt, do kterého vložil svoji nespornou sílu a chuť do života, kterou vyjadřují jeho architektonické návrhy.
Upřímnou soustrast a štěstí v životě dceři, jež měla za otce tak velkého člověka.
Okomentovat