Vzkaz pana Cílka

Myslím. Tedy myslím, že poslouchat moudré je dobré. Myslím tedy spíš naslouchat jim. 
Mě kupříkladu už mnohokrát potěšil a povznesl propojení mých hemisfér pan Václav Cílek, geolog, klimatolog a pro mě asi hlavně krajinolog. Já nevím, nakolik má faktickou pravdu. Ale mluví o věcech mně blízkých - v knížkách, v televizi, v rádiu, na přednáškách a přednáškových procházkách. 
Před pár dny mě potěšil v pořadu z cyklu Vzkaz na ČT2. Ó, jak příjemně se mi pak usínalo... 

Tetris

Hráli jste někdy Tetris? Nebo hrajete? Já občas jo. Ale tenhle obrázek mi přijde půvabnej:

(viz http://xkcd.com/724/)

Pěkné, že :-) Takové veselé a neotřelé :-) 

Jenže je to jen obrázek. Ale co takhle si to fakt zkusit zahrát?

(Martine, díky!)

Kamarád, co jsem na něj pyšná

Mám kamaráda. Je to takovej kluk :-) Byla jsem u toho, když začínal hrát. Držela jsem mu všechny palce v širokém dalekém okolí. Jsem pyšná! Protože je to pašák, kabrňák a ušiska a srdce má tam, kde mají být. Nechám se vzít na výlet do vesmíru, když hraje. Vybírám si, kudy to vezmu, al vděčně přijmu jeho nabídku, slyším, vidím, hraju si a gravitace ani čas neexistují. Psala jsem o tom trošku tady.
Jsem ještě víc pyšná! Protože se dal dohromady s prímovým Ferdou z Jihlavy, mají teď spolu o čtvrtou dimenzi víc. A víte, když jsem je naposled slyšela naživo, připadalo mi, že přesně ten Ferda mi tam chyběl. Let nahoru znám (a přijde mi občas od někoho jako klišé) - ale ten Ferda... nahodu to beru oklikama, hraju si a fakt se musím smát :-)

tak to byla Romanova (a už jejich společná) Cuba...
jenže... takováhle chvilka, to nic není... to chce žít v tom hodiny a hodiny a hodiny...

třeba takhle (byť tentokrát bez Ferdy)

Tak a dost! Konec lenosti, dám se do klubu.

Fakt mě to dopálilo.
Šimona Pánka jsem znala na vejšce a už tehdy měl mou úctu a přátelství, i když si mě nemůže pamatovat (asi).
Když startoval Člověk v tísni, měl také od počátku mou úctu a přátelství. Jednu dobu jsem byla členkou klubu přátel.
No. A pak se dozvím, že Paňák Rád straší ředitele škol, aby nedovolili na školách studentské volby. Mohlo by k tomu být mrtě komentářů, nechám je tisku. Ale vzkypěla jsem. A tak díky Paňákovi jsem učinila to, co jsem už pár let plánovala obnovit: přihlásila jsem se znovu do Klubu přátel Člověka v tísni. Zároveň vyhlašuji otevřené nepřátelství Paňákovi. Howgh :-)

Co mají společného koblihy a National Geographic Photo of the Day?

Mě :-)

V noci se mi zdálo o koblihách a ráno jsem je potkala v malém krámku, kam ráda chodím. Kobliha je taková malá marmeládová radost.

Jím koblihu a dívám se na dnešní fotografii na National Geographic. Dnešní fotografie je taky radost, velká papouščí, jen se podívejte ve velkém.
***
((Povšimněte si, prosím, v popisku pod fotkou na NG, že papouščí koupačka se udála na místě, které se názvem přímo nabízí: Gulf of Papagayo...))

A znovu Kounovské řady

Byl první jarní den a bylo krásně. Jeli jsme tam zas a rozhodně ne naposledy. Příště obejdeme všechny řady velmi velmi pomalu a zkusíme v malém opukovém lomu najít zkameněliny (domorodci nám prozradili, kde se hledá nejlíp... jo!).

Kounovské kamenné řady

Zajeli jsme si v neděli odpoledne do Kounova. Bylo zasněžené jaro, jako od cukráře. Kraj pocukrovaný a navátý sníh vypadal jako z bílků - lesní mravenci by mohli svištět na lyžích ze závějí a připadat si jako v Alpách - sněhové duny, převisy a modrá obloha. Bylo krásně!
Kdysi dávno žili nahoře nad Kounovem na "stolovém" kopci, na Rovinách, lidé. Teď je tam les. Po lidech zbyly dlouhé řady kamenů, směrované od severu k jihu - patnáct řad, přes dva tisíce kamenů... Možná pravěká observatoř, možná kultovní místo...
Sníh jiskřil, les voněl jarem a všude byl klid.
Je to kultovní místo, teď už určitě ano.
Pojedeme tam ještě jednou, brzy, až nebude sníh a než bude tráva.
***
Co praví teta Wiki o Kounovských kamenných řadách