Vlezla jsem totiž pod postel a vytáhla krabici od bot, co v ní mám Prstíky.
Bojíte se?
"Prstíci" jsou hlízy africké rostliny s názvem, který říká skoro všechno: "Gloriosa Rotschildiana", jen považte...
Vysypala jsem pytel zeminy do velkého květináče, postavila nad ním konstrukci pro popínavé kytky a do květináče jsem velmi opatrně a obřadně zasadila všechny Prstíky.
Takovou prstíkovitou hlízu Gloriosy zasadíte, ona dva dny počká, pak vykoukne o centimetr, pak o dva, pak o čtyři a pak už roste asi o 12 cm denně. A když je větší než vy, vykvete. Nádherně. A vy se na ni díváte a říkáte si: teda to jsou věci, na tom světě...
Mám Prstíky už mnoho let. Asi před dvanácti lety jsem si přivezla jednu hlízu z Holandska. Nevěděla jsem vůbec, co dovede. Když vyrostla od podlahy ke stropu za měsíc a půl, tam se rozdvojila a ještě dala metr do stran a pak vykvetla, byla jsem ochotná věřit, že je to zázrak. Hlíza nepřežila zimu. Uběhlo pár let a já pak měla špatnej čas a vzala jsem si do hlavy, že by se život obrátil k lepšímu, kdybych měla zase Prstík. Sháněla jsem a sháněla a věděla jsem, že život mi ho přinese v pravý čas. Přinesl mi ho kamarád :-)
A tak každý rok mám doma šílenou kytku. Na jaře ji zasadím, ona vyroste, před létem vykvete, během léta stáhne svou sílu zpátky do hlíz, uschne a do jara odpočívá přesně tak, jak mi poradil ten kamarád zahradník: "No a s přezimováním si hlavu nedělej, dej ji do krabice od boty a šoupni si ji pod postel." A tak jsme celý rok spolu. Já a Gloriosa.
Letos to vypadá tak na osm, možná deset rostlin.
Podívejte na ni, to je moje Gloriosa Rotschildiana: (no není krásná?)

(... mají je letos v Baumaxu...)
(... a protože jsem si tehdy přivezla z Holandska i Amarylis, zasadila jsem dnes ještě dva Amarylisy, jeden bílej a jeden červenej...)
1 komentář:
Liána je větší než já a má dvě poupata, zatím :-)
Okomentovat